Valerij Lobanovskyj
V dnešním světě se Valerij Lobanovskyj stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho důsledkům v každodenním životě nebo jeho významu v historii, Valerij Lobanovskyj se umístil jako ústřední bod v současných diskusích a debatách. Při dalším zkoumání tohoto tématu je důležité analyzovat všechny jeho aspekty a zvážit jeho vliv na různé aspekty našeho života. Tento článek se snaží ponořit do Valerij Lobanovskyj z různých úhlů pohledu a nabídnout širokou a kompletní vizi jeho důležitosti a relevance v dnešním světě.
| Valerij Lobanovskij | |
|---|---|
 Valerij Lobanovskij (1985) | |
| Narození | 6. ledna 1939 Kyjev |
| Úmrtí | 13. května 2002 (ve věku 63 let) Záporoží |
| Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
| Místo pohřbení | Bajkovův hřbitov |
| Alma mater | Kyjevská vysoká škola polytechnická Odesa National Polytechnic University |
| Povolání | fotbalista a fotbalový trenér |
| Ocenění | Řád čestného odznaku Řád státu Mistr sportu SSSR Merited Coach of Ukraine Řád za zásluhy 2. třídy … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
 Fotbal na LOH
| ||
|
LOH 1976 | SSSR - trenér |
| Mistrovství Evropy ve fotbale | ||
|
ME 1988 | SSSR - trenér |
| Pohár vítězů pohárů | ||
|
1974/1975 | FK Dynamo Kyjev - trenér |
|
|
1985/1986 | FK Dynamo Kyjev - trenér |
| Superpohár UEFA | ||
|
|
1975 | FK Dynamo Kyjev - trenér |
Valerij Vasyljovyč Lobanovskij, ukrajinsky Валерій Васильович Лобановський (6. ledna 1939, Kyjev – 13. května 2002, Záporoží) byl ukrajinský fotbalový trenér, tvůrce úspěchů Dynama Kyjev 70. a 80. let 20. století a dlouholetý trenér sovětské fotbalové reprezentace, kterou dovedl ke 2. místu na Euru 88.
Fotbalová kariéra
Začínal jako fotbalista, hrál za ukrajinské kluby Dynamo Kyjev (144 ligových utkání, 42 branek, mistrovský titul 1961, sovětský pohár 1964), Černomorec Oděsa a Šachťar Doněck. Dvakrát také nastoupil v reprezentaci Sovětského svazu. Svých největších úspěchů však dosáhl až jako trenér. Na lavičku usedl hned po skončení hráčské kariéry, nejprve v klubu Dnipro Dnipropetrovsk (1969–1973), avšak poté se na dlouhých 16 let (1974–1990) ujal vedení mužstva Dynamo Kyjev. Vytvořil nejlepší sovětské mužstvo své doby i všech dob, osmkrát s ním vybojoval sovětský titul (1974, 1975, 1977, 1980, 1981, 1985, 1986, 1990), šestkrát sovětský pohár (1974, 1978, 1982, 1985, 1987, 1990), ale především dvakrát Pohár vítězů pohárů (1975, 1986), v té době druhou nejprestižnější pohárovou soutěž Evropy. Největší sílu mělo mužstvo v polovině 70. let (vůdčí roli v něm hrál Oleg Blochin), kdy k Poháru vítězů dokázalo vybojovat i evropský Superpohár.
Jak bývalo v sovětském sportu zvykem, Lobanovskij jako trenér nejsilnějšího domácího týmu se několikrát ujal i řízení sovětské fotbalové reprezentace (1975–1976, 1982–1983, 1986–1990). Při prvním reprezentačním angažmá vybojoval bronzovou medaili na letních olympijských hrách roku 1976. Při třetím pak získal stříbrnou medaili na mistrovství Evropy 1988 a vedl tým na mistrovství světa 1986 (kde sborná ztroskotala v osmifinále) a na mistrovství světa 1990. Pád Sovětského svazu pro něj znamenal konec vrcholu jeho kariéry.
Vedl poté ještě reprezentaci Spojených arabských emirátů (1990–1993), Kuvajtu (1994–1996) a těsně před smrtí krátce i samostatné Ukrajiny (2000-2001). Vrátil se rovněž na lavičku svého Dynama Kyjev (1997-2002), vyhrál s ním pětkrát po sobě ukrajinský titul (1997, 1998, 1999, 2000, 2001), avšak v Evropě se mu na slavnou éru z časů SSSR již plně navázat nepodařilo (byť senzační porážka Barcelony 4:0 z roku 1997 vstoupila do historie). Ovšem objevil a vychoval v této éře jednu z největších hvězd evropského fotbalu, držitele Zlatého míče Andrije Ševčenka. V minulosti podobně vycepoval proslulými tvrdými trenérskými metodami k nadstandardním výkonům Blochina (Zlatý míč 1975) i Ihora Belanova (Zlatý míč 1986).
Stadión Dynama Kyjev dnes nese jeho jméno. Když krátce po jeho smrti roku 2003 AC Milan vyhrál Ligu mistrů se Ševčenkem v sestavě, Ševčenko vzápětí odjel na Ukrajinu a svou medaili odevzdal na hrob svého učitele Lobanovského na hřbitově Baikove v Kyjevě.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Valerij Lobanovskij na Wikimedia Commons - Valerij Lobanovskij v databázi Olympedia (anglicky)
- Profil na Find a grave
- Portrét na Eurofotbal.cz
