Jürgen Klinsmann

Jürgen Klinsmann
Jürgen Klinsmann (2013)
Osobní informace
Datum narození	30. června 1964 (59 let)
Místo narození	Göppingen, Západní Německo
Výška	182cm
Přezdívka	Klinsi
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice	útočník
Mládežnické kluby
1972–1974 1974–1978 1978–1981 TB Gingen Geislingen an der Steige Stuttgarter Kickers
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly) 1981–1984 1984–1989 1989–1992 1992–1994 1994–1995 1995–1997 1997–1998 1997–1998 2003 Celkem Stuttgarter Kickers VfB Stuttgart Inter Milán AS Monaco Tottenham Hotspur FC Bayern Mnichov Sampdoria → Tottenham Hotspur Orange County Blue Star 061 0(22) 156 0(79) 123 0(40) 065 0(29) 041 0(21) 065 0(31) 008 00(2) 015 00(9) 008 00(5) 5140(232)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly) 1987–1998 Německo 108 0(47)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale MS 1990 NSR MS 2006 Německo – trenér Mistrovství Evropy ve fotbale ME 1988 NSR ME 1992 Německo ME 1996 Německo Fotbal na LOH LOH 1988 NSR Pohár UEFA 1990/1991 Inter Milán 1995/1996 FC Bayern Mnichov Konfederační pohár FIFA KP 2005 Německo 1. německá Bundesliga 1996/1997 FC Bayern Mnichov
Další informace
Děti	Jonathan Klinsmann
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jürgen Klinsmann (* 30. července 1964, Göppingen) je německý fotbalový trenér a bývalý hráč, který hrál za mnoho předních evropských klubů a byl členem německé fotbalové reprezentace která vyhrála mistrovství světa ve fotbale 1990. Byl jedním z nejvýznamnějších německých útočníků během 90. let 20. století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů. V sezóně 1987/88 se stal s 19 góly nejlepším střelcem německé Bundesligy.

Jeho synem je fotbalový brankář Jonathan Klinsmann.

Klinsmann spíše než na fyzické predispozice spoléhal na herní inteligenci a „čich“ na góly.

Klubová kariéra

V klubu Stuttgarter Kickers debutoval Klinsmann mezi profesionály v 17 letech. V roce 1984 odešel do klubu městského rivala s názvem VfB Stuttgart, který hrál nejvyšší německou ligovou soutěž, Bundesligu. V té se stal v sezóně 1987/88 nejlepším střelcem, v roce 1988 německým hráčem roku a v sezóně 1988/89 s týmem premiérově dokráčel do finále Poháru UEFA, kde ale Stuttgart prohrál s Neapolí. Klinsmann srovnával v první půli druhého (domácího) finálového duelu na 1:1, avšak zápas dopadl nerozhodně 3:3 a v součtu s prvním zápasem 4:5. Celkově za Stuttgart nastřílel 94 gólů ve 186 zápasech napříč soutěžemi.

Roku 1989 přestoupil do týmu italského velkoklubu Interu Milán, kde pod trenérem Giovanni Trapattoniho působili dva němečtí fotbalisté Lothar Matthäus a Andreas Brehme. Zkraje svého milánského působení si připsal triumf v italském superpoháru Supercoppa italiana. „Klinsi“ skóroval už ve svém druhém utkání v italské lize, a to na půdě Bologni. Nato se prosadil proti Juventusu v Derby d'Italia a přispěl k výhře 2:1. Na Veroně si připsal první a zároveň poslední hattrick této sezóny. Klinsmann se s 15 góly stal nejlepším střelcem mužstva, italský titul ovšem brala Maradonova Neapol.

Sezónu 1990/91 zakončil se 14 ligovými góly. Inter skončil podruhé za sebou znovu třetí, tentokráte ale vybojovala titul Sampdoria Janov.

Po Interu si Klinsmannovy služby zajistil klub AS Monaco hrající ve francouzské lize. V průběhu první sezóny vsítil čtyři góly do sítě Auxerre a pomohl k zisku druhého místa, které platilo za překvapivé. Protože mistrovská Marseille se kvůli korupčnímu skandálu nemohlo účastnit Ligy mistrů, dostalo Monako možnost ji nahradit. Klinsmann patřil ke hlavním strůjcům historického postupu do semifinále, zde ale on ani jeho spoluhráči nestačili na AC Milán, jenž soutěž vyhrál. Postup vyvažovala situace v lize, kde Monako skončilo ve středu tabulky. Atmosféra v kabině se zhoršila, Klinsmann se dostal do pře s některými spoluhráči kvůli jejich výkonnosti a nakonec odešel do Anglie.

Klinsmanna za částku dvou milionů liber koupil londýnský celek Tottenham Hotspur, jemuž se nedařilo dosahovat nejvyšších příček a končíval těsně pod pomyslným vrcholem. Anglický tisk jej ale vykresloval negativně, díky jeho sklonům „simulovat“ pády při zákrocích soupeře a i díky jeho účasti na vyřazení jejich reprezentace na MS 1990. Klinsmannovi se zdařil debutový zápas proti Sheffieldu Wednesday, ve kterém po centru Andertona přesně zacílil hlavou a vítězným gólem rozhodl o výsledku 4:3 pro Tottenham. Při oslavě gólu prokázal smysl pro humor, když se vrhl na trávník a předváděl jemu vytýkané simulování. Po srážce s obráncem soupeře zápas nedohrál, ale to se obešlo bez následků. Andrew Anthony píšící pro The Guardian napsal v době jeho příchodu článek Proč nesnáším Jürgena Klinsmanna, na což sám o pár měsíců později navázal dalším článkem Proč miluji Jürgena Klinsmanna.

Německý forvard utvořil útočné duo s „Teddym“ Sheringhamem a oba v celkovém součtu nastříleli v sezóně Premier League 1994/95 39 gólů (Klinsmann 21 a Sheringham 18). Klinsmann k tomu přidal pět gólů napříč šesti zápasy v tažení Pohárem FA (FA Cup), přičemž se podepsal pod vítězným gólem ve venkovním čtvrtfinále proti Livepoolu (2:1). Semifinále ovšem dopadlo porážkou 1:4 s Evertonem.

Reprezentační kariéra

Klinsmann byl v roce 1988 nominován na Západním Německém pořádané Mistrovství Evropy. Ve druhém skupinovém zápase s Dánskem otevřel skóre a Německo nakonec vyhrálo 2:0, postoupilo a bylo v semifinále vyřazeno pozdějším vítězem Nizozemskem.

Pod vedením Franze Beckenbauera se Západní Německo vydalo na Mistrovství světa, jenž roku 1990 pořádala Itálie. Proti Jugoslávii zvyšoval „Klinsi“ na 2:0 tzv. rybičkou (angl. diving header). Také zásluhou dvou gólů Lothara Matthäuse vyhráli Němci 4:1 a zvládli i další zápas proti Spojeným arabským emirátům. To nejprve nahrál na gól partnerovi v útoku, Rudimu Völlerovi, sám pak z hlavičky přidal druhý a podílel se na celkové výhře 5:1 nad nováčkem turnaje. Po remíze 1:1 s Kolumbií čekalo v osmifinále Nizozemsko. Po přibližně 20 minutách byl na každé straně jeden vyloučený, Klinsmann tak zápas dohrával v útoku sám, přesto podal jeden z nejlepších výkonů na šampionátu a podle tehdejšího plátku Süddeutsche Zeitung ten vůbec nejlepší. Třetím gólem v Itálii podpořil postup do čtvrtfinále po výhře 2:1. Proti Československu padl jediný gól, jehož autorem byl z penalty opět Matthäus. Klinsmann se dostal mezi dva obránce, spadl na zem a rozhodčí uznal celou situaci jako penaltovou. Proti Anglii v semifinále jej důsledně bránil Des Walker, samotný zápas pak po 120 minutách a stavu 1:1 dospěl k penaltovému rozstřelu. V tom uspělo Německo a ve finále se mělo střetnout s Argentinou. Uspělo.

Roku 1996 se Klinsmann zúčastnil svého třetího a posledního Mistrovství Evropy, kdy v mužstvu plnil roli kapitána. Ještě předtím v kvalifikaci zaznamenal 9 gólů, tedy třetinu gólů vstřelených hráči Německa. První skupinový zápas turnaje pořádaného Anglií nemohl z důvodu disciplinárního trestu nastoupit, ale Německo navzdory jeho absenci vyhrálo 2:0 nad Českou republikou. Ve druhém zápase skupiny „C“ se dvakrát trefil proti mužstvu Ruska při výhře 3:0. Mimo jiné se stal prvním fotbalistou, který skóroval na třech Mistrovstvích Evropy za sebou. Po remíze 0:0 s Itálií postoupilo Německo bez obdrženého gólu do čtvrtfinále. Ve 20. minutě otevřel z penalty skóre v zápase proti Chorvatsku, ale po sérii několika soupeřových zákroků ve 40. minutě kvůli potížím s lýtkovým svalem střídal. Německo nakonec vyhrálo zápas 2:1, ale v semifinále proti domácí Anglii se muselo bez Klinsmanna opět obejít. Pořadatele vyřadilo německé mužstvo v penaltovém rozstřelu a ve finále čelilo podruhé České republice. Týmový lékař Klinsmannovi povolil nastoupit a ten pomohl rozhodnout finálové prodloužení nahrávkou na zlatý gól útočníka Olivera Bierhoffa.

Reprezentační góly

Seznam reprezentačních gólů vstřelených Jürgenem Klinsmannem

Gól	Datum	Místo	Soupeř	Skóre	Výsledek	Soutěž
Góly za Západní Německo
1	27. dubna 1988	Fritz-Walter-Stadion, Kaiserslautern, Západní Německo	Švýcarsko	1–0	1–0	Přátelský zápas
2	14. června 1988	Parkstadion, Gelsenkirchen, Západní Německo	Dánsko	1–0	2–0	Mistrovství Evropy ve fotbale 1988
3	4. října 1989	Westfalenstadion, Dortmund, Západní Německo	Finsko	3–0	6–1	Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1990
4	25. dubna 1990	Neckarstadion, Stuttgart, Západní Německo	Uruguay	3–2	3–3	Přátelský zápas
5	10. června 1990	Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie	Jugoslávie	2–0	4–1	Mistrovství světa ve fotbale 1990
6	15. června 1990		Spojené arabské emiráty	2–0	5–1
7	24. června 1990		Nizozemsko	1–0	2–1
Góly za Německo
8	10. října 1990	Råsunda, Stockholm, Švédsko	Švédsko	1–0	3–1	Přátelský zápas
9	31. října 1990	Stade Josy Barthel, Lucemburk, Lucembursko	Lucembursko	1–0	3–2	Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1992
10	18. června 1992	Ullevi, Göteborg, Švédsko	Nizozemsko	1–2	1–3	Mistrovství Evropy ve fotbale 1992
11	20. prosince 1992	Estadio Centenario, Montevideo, Uruguay	Uruguay	4–0	4–1	Přátelský zápas
12	14. dubna 1993	Ruhrstadion, Bochum, Německo	Ghana	3–1	6–1
13				5–1
14	10. června 1993	Robert F. Kennedy Memorial Stadium, Washington, USA	Brazílie	1–3	3–3	U.S. Cup
15				3–3
16	13. června 1993	Soldier Field, Chicago, USA	Spojené státy americké	1–0	4–3
17	19. června 1993	Silverdome, Pontiac, USA	Anglie	2–1	2–1
18	23. března 1994	Gottlieb-Daimler-Stadion, Stuttgart, Německo	Itálie	1–1	2–1	Přátelský zápas
19				2–1
20	2. června 1994	Ernst-Happel-Stadion, Vídeň, Rakousko	Rakousko	3–0	5–1
21	17. června 1994	Soldier Field, Chicago, USA	Bolívie	1–0	1–0	Mistrovství světa ve fotbale 1994
22	21. června 1994		Španělsko	1–1	1–1
23	27. června 1994	Cotton Bowl, Dallas, USA	Jižní Korea	1–0	3–2
24				3–0
25	2. července 1994	Soldier Field, Chicago, USA	Belgie	2–1	3–2
26	16. listopadu 1994	Qemal Stafa, Tirana, Albánie	Albánie	1–0	2–1	Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996
27	14. prosince 1994	Stadionul Republican, Kišiněv, Moldavsko	Moldavsko	2–0	3–0
28	18. prosince 1994	Fritz-Walter-Stadion, Kaiserslautern, Německo	Albánie	2–0	2–1
29	29. března 1995	Boris Paichadze Stadium, Tbilisi, Gruzie	Gruzie	1–0	2–0
30				2–0
31	7. června 1995	Národní stadion Vasil Levski, Sofie, Bulharsko	Bulharsko	1–0	2–3
32	11. října 1995	Cardiff Arms Park, Cardiff, Wales	Wales	2–1	2–1
33	15. listopadu 1995	Olympiastadion, Berlín, Německo	Bulharsko	1–1	3–1
34				3–1
35	24. dubna 1996	Feijenoord Stadion, Rotterdam, Nizozemsko	Nizozemsko	1–0	1–0	Přátelský zápas
36	4. června 1996	Carl-Benz-Stadion, Mannheim, Německo	Lichtenštejnsko	8–1	9–1
37	16. června 1996	Old Trafford, Manchester, Anglie	Rusko	2–0	3–0	Mistrovství Evropy ve fotbale 1996
38				3–0
39	23. června 1996		Chorvatsko	1–0	2–1
40	4. září 1996	Ernest Pohl Stadium, Zabrze, Polsko	Polsko	2–0	2–0	Přátelský zápas
41	9. října 1996	Stadion Hrazdan, Jerevan, Arménie	Arménie	2–0	5–1	Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1998
42	10. září 1997	Westfalenstadion, Dortmund, Německo		1–0	4–0
43				2–0
44	5. června 1998	Carl-Benz-Stadion, Mannheim, Německo	Lucembursko	2–0	7–0	Přátelský zápas
45	15. června 1998	Parc des Princes, Paříž, Francie	Spojené státy americké	2–0	2–0	Mistrovství světa ve fotbale 1998
46	25. června 1998	Stade de la Mosson, Montpellier, Francie	Írán	2–0	2–0
47	29. června 1998		Mexiko	1–1	2–1

Trenérská kariéra

Byl i trenérem německé reprezentace, se kterou obsadil třetí místo na Mistrovství světa 2006. 12. července 2006 oficiálně oznámil, že na post trenéra národního týmu rezignuje. Novým trenérem se stal jeho asistent Joachim Löw.

Později trénoval v sezóně 2008/09 Bayern Mnichov, pět ligových kol před koncem byl však propuštěn.

Po odmlce se stal v roce 2011 trenérem reprezentace USA, se kterou v roce 2013 po „nijakém“ začátku angažmá zaznamenal sérii 12 po sobě jdoucích výher. Vítězná série protkala i mezinárodní turnaj v podobě Zlatého poháru CONCACAF, na kterém Američané roku 2013 triumfovali. Následující rok dovedl na Mistrovství světa americký výběr ze skupiny smrti k postupu do osmifinále, avšak ve kterém nestačil na Belgii. V roce 2016 dovedl Američany ke čtvrtému místu na Copa América Centenario, výročním (jiho)americkém turnaji. V listopadu roku 2016 byl odvolán poté, co jeho svěřenci prohráli první dvě kvalifikační utkání na Mistrovství světa 2018, a to včetně toho proti Mexiku, proti kterému Američané prohráli na domácí půdě vůbec poprvé.

V listopadu roku 2019 byl oznámen trenérem Herthy Berlín, ale toto angažmá trvalo „pouhé“ tři měsíce.

Individuální ocenění

• 2× Fotbalista roku (Německo)
  • Západní Německo (1988)
  • Německo (1994)
• 1× Fotbalista roku anglické ligy podle FWA (1995)
• 1× Hráč měsíce anglické ligy (srpen 1994)
• člen FIFA 100

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jürgen Klinsmann na Wikimedia Commons
• Profil hráče na Transfermarkt.com (anglicky)
• Profil hráče – reprezentační statistiky v A-mužstvu, eu-football.info (česky)(rusky)(anglicky)
• Jürgen Klinsmann v databázi Olympedia (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Jürgen Klinsmann – hráčská klubová kariéra

Pohár UEFA 1990/1991 – Inter Milán Brankář Walter Zenga Hráči Giuseppe Bergomi • Sergio Battistini • Riccardo Ferri • Andreas Brehme • Antonio Paganin • Alessandro Bianchi • Nicola Berti • Lothar Matthäus • Aldo Serena • Jürgen Klinsmann • Astutillo Malgioglio • Andrea Mandorlini • Giuseppe Baresi • Paolo Stringara • Fausto Pizzi • Massimiliano Tacchinardi • Maurizio Iorio Hlavní trenér Giovanni Trapattoni Pohár UEFA 1995/1996 – FC Bayern Mnichov Brankář Oliver Kahn Hráči Lothar Matthäus • Oliver Kreuzer • Thomas Helmer • Markus Babbel • Christian Ziege • Dietmar Hamann • Ciriaco Sforza • Mehmet Scholl • Jürgen Klinsmann • Jean-Pierre Papin • Michael Probst • Andreas Herzog • Christian Nerlinger • Dieter Frey • Marcel Witeczek • Alexander Zickler Hlavní trenér Franz Beckenbauer Německá fotbalová Bundesliga 1996/1997 – FC Bayern Mnichov Brankář Oliver Kahn • Sven Scheuer Hráči Markus Babbel • Lothar Matthäus • Thomas Helmer • Samuel Kuffour • Markus Münch • Oliver Kreuzer • Frank Gerster • Christian Nerlinger • Marcel Witeczek • Mario Basler • Christian Ziege • Mehmet Scholl • Dietmar Hamann • Thomas Strunz • Jürgen Klinsmann • Alexander Zickler • Ruggiero Rizzitelli • Carsten Jancker • Carsten Lakies Hlavní trenér Giovanni Trapattoni

Jürgen Klinsmann – hráčská reprezentační kariéra

Medailisté – fotbal na Letních olympijských hrách 1988 Sovětský svaz Alexandr Boroďuk • Oleksij Čerednyk • Ihor Dobrovolskyj • Sergej Fokin • Sergej Gorlukovič • Arvydas Janonis • Gela Ketašvili • Dmitrij Charin • Jevgenij Kuzněcov • Viktor Losev • Volodymyr Ljutyj • Oleksij Mychajlyčenko • Arminas Narbekovas • Igor Ponomarjov • Jurij Savičev • Igor Skljarov • Vladimir Tatarčuk • Jevhen Jarovenko • Alexej Prudnikov • Vadym Tyščenko Trenér: Anatolij Byšovec Brazílie Ademir • Aloísio • Andrade • Batista • Bebeto • Careca • André Cruz • Edmar • Geovani • João Paulo • Jorginho • Milton • Neto • Romário • Cláudio Taffarel • Luiz Carlos Winck • Ricardo Gomes • Mazinho • Valdo Filho • Zé Carlos Trenér: Carlos Alberto Silva Západní Německo Rudi Bommer • Holger Fach • Wolfgang Funkel • Armin Görtz • Roland Grahammer • Thomas Häßler • Thomas Hörster • Olaf Janßen • Uwe Kamps • Gerhard Kleppinger • Jürgen Klinsmann • Frank Mill • Karl-Heinz Riedle • Christian Schreier • Michael Schulz • Ralf Sievers • Fritz Walter • Wolfram Wuttke • Oliver Reck • Gunnar Sauer Trenér: Hannes Löhr Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 1990 NSR Bodo Illgner • Stefan Reuter • Andreas Brehme • Jürgen Kohler • Klaus Augenthaler • Guido Buchwald • Pierre Littbarski • Thomas Häßler • Rudi Völler • Lothar Matthäus – • Frank Mill • Raimond Aumann • Karl-Heinz Riedle • Thomas Berthold • Uwe Bein • Paul Steiner • Andreas Möller • Jürgen Klinsmann • Hans Pflügler • Olaf Thon • Günter Hermann • Andreas Köpke Trenér: Franz Beckenbauer Argentina Nery Pumpido • Ángel Comizzo • Sergio Batista • Abel Balbo • José Basualdo • Edgardo Bauza • Gabriel Calderón • Jorge Burruchaga • Claudio Caniggia • Gustavo Dezotti • Diego Maradona – • Néstor Fabbri • Sergio Goycochea • Néstor Lorenzo • Ricardo Giusti • Pedro Monzón • Julio Olarticoechea • Roberto Néstor Sensini • José Serrizuela • Oscar Ruggeri • Juan Simón • Pedro Troglio • Fabián Cancelarich Trenér: Carlos Bilardo Itálie Walter Zenga • Franco Baresi • Giuseppe Bergomi – • Luigi De Agostini • Ciro Ferrara • Riccardo Ferri • Paolo Maldini • Pietro Vierchowod • Carlo Ancelotti • Nicola Berti • Fernando De Napoli • Stefano Tacconi • Giuseppe Giannini • Giancarlo Marocchi • Roberto Baggio • Andrea Carnevale • Roberto Donadoni • Roberto Mancini • Salvatore Schillaci • Aldo Serena • Gianluca Vialli • Gianluca Pagliuca Trenér: Azeglio Vicini Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1988 Nizozemsko Hans van Breukelen • Adri van Tiggelen • Sjaak Troost • Ronald Koeman • Aron Winter • Berry van Aerle • Gerald Vanenburg • Arnold Mühren • John Bosman • Ruud Gullit • John van 't Schip • Marco van Basten • Erwin Koeman • Wim Kieft • Wim Koevermans • Joop Hiele • Frank Rijkaard • Wilbert Suvrijn • Hendrie Krüzen • Jan Wouters Trenér: Rinus Michels SSSR Rinat Dasajev • Volodymyr Bezsonov • Vagiz Chidijatullin • Oleh Kuzněcov • Anatolij Demjanenko • Vasyl Rac • Sergej Alejnikov • Hennadij Lytovčenko • Oleksandr Zavarov • Oleh Protasov • Ihor Belanov • Ivan Vyšněvskyj • Tengiz Sulakvelidze • Vjačeslavas Sukristovas • Oleksij Mychajlyčenko • Viktor Čanov • Sergej Dmitrijev • Sjarhej Hocmanau • Serhij Baltača • Viktor Pasulko Trenér: Valerij Lobanovskyj NSR Eike Immel • Guido Buchwald • Andreas Brehme • Jürgen Kohler • Matthias Herget • Uli Borowka • Pierre Littbarski • Lothar Matthäus • Rudi Völler • Olaf Thon • Frank Mill • Bodo Illgner • Wolfram Wuttke • Thomas Berthold • Hans Pflügler • Dieter Eckstein • Hans Dorfner • Jürgen Klinsmann • Gunnar Sauer • Wolfgang Rolff Trenér: Franz Beckenbauer Itálie Walter Zenga • Franco Baresi • Giuseppe Bergomi • Roberto Cravero • Ciro Ferrara • Riccardo Ferri • Giovanni Francini • Paolo Maldini • Carlo Ancelotti • Luigi De Agostini • Fernando De Napoli • Stefano Tacconi • Luca Fusi • Giuseppe Giannini • Francesco Romano • Alessandro Altobelli • Roberto Donadoni • Roberto Mancini • Ruggiero Rizzitelli • Gianluca Vialli Trenér: Azeglio Vicini Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1992 Dánsko Peter Schmeichel • John Sivebæk • Kent Nielsen • Lars Olsen • Henrik Andersen • Kim Christofte • John Jensen • Johnny Mølby • Flemming Povlsen • Lars Elstrup • Brian Laudrup • Torben Piechnik • Henrik Larsen • Torben Frank • Bent Christensen Arensøe • Mogens Krogh • Claus Christiansen • Kim Vilfort • Peter Nielsen • Morten Bruun • Trenér: Richard Møller Nielsen Německo Bodo Illgner • Stefan Reuter • Andreas Brehme • Jürgen Kohler • Manfred Binz • Guido Buchwald • Andreas Möller • Thomas Häßler • Rudi Völler • Thomas Doll • Karl-Heinz Riedle • Andreas Köpke • Andreas Thom • Thomas Helmer • Michael Frontzeck • Matthias Sammer • Stefan Effenberg • Jürgen Klinsmann • Michael Schulz • Christian Wörns • Trenér: Berti Vogts Nizozemsko Hans van Breukelen • Berry van Aerle • Adri van Tiggelen • Ronald Koeman • Danny Blind • Jan Wouters • Dennis Bergkamp • Frank Rijkaard • Marco van Basten • Ruud Gullit • John van 't Schip • Wim Kieft • Stanley Menzo • Rob Witschge • Aron Winter • Peter Bosz • Frank de Boer • Wim Jonk • Eric Viscaal • Bryan Roy • Trenér: Rinus Michels Švédsko Thomas Ravelli • Roland Nilsson • Jan Eriksson • Patrik Andersson • Joachim Björklund • Stefan Schwarz • Klas Ingesson • Stefan Rehn • Jonas Thern • Anders Limpar • Tomas Brolin • Lars Eriksson • Mikael Nilsson • Magnus Erlingmark • Jan Jansson • Kennet Andersson • Martin Dahlin • Roger Ljung • Joakim Nilsson • Johnny Ekström • Trenér: Tommy Svensson Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 1996 Německo Andreas Köpke • Oliver Kahn • Oliver Reck • Stefan Reuter • Thomas Helmer • Matthias Sammer • Markus Babbel • Jürgen Kohler • René Schneider • Marco Bode • Steffen Freund • Andreas Möller • Mehmet Scholl • Thomas Häßler • Mario Basler • Christian Ziege • Thomas Strunz • Dieter Eilts • Jürgen Klinsmann • Oliver Bierhoff • Stefan Kuntz • Fredi Bobic • Jens Todt Trenér: Berti Vogts Česko Petr Kouba • Pavel Srniček • Ladislav Maier • Miroslav Kadlec • Luboš Kubík • Karel Rada • Pavel Novotný • Michal Horňák • Jan Suchopárek • Radoslav Látal • Radek Bejbl • Martin Frýdek • Patrik Berger • Jiří Němec • Pavel Nedvěd • Karel Poborský • Radek Drulák • Pavel Kuka • Václav Němeček • Vladimír Šmicer • Martin Kotůlek • Milan Kerbr Trenér: Dušan Uhrin Francie Bernard Lama • Jocelyn Angloma • Éric Di Meco • Frank Leboeuf • Laurent Blanc • Vincent Guérin • Didier Deschamps • Marcel Desailly • Youri Djorkaeff • Zinédine Zidane • Patrice Loko • Bixente Lizarazu • Christophe Dugarry • Sabri Lamouchi • Lilian Thuram • Fabien Barthez • Mickaël Madar • Reynald Pedros • Christian Karembeu • Alain Roche • Corentin Martins • Bruno Martini Trenér: Aimé Jacquet Anglie David Seaman • Gary Neville • Stuart Pearce • Paul Ince • Tony Adams • Gareth Southgate • David Platt • Paul Gascoigne • Alan Shearer • Teddy Sheringham • Darren Anderton • Steve Howey • Ian Walker • Nick Barmby • Jamie Redknapp • Sol Campbell • Steve McManaman • Les Ferdinand • Phil Neville • Steve Stone • Robbie Fowler • Tim Flowers Trenér: Terry Venables

Jürgen Klinsmann – trenérská kariéra

Německá fotbalová reprezentace na Konfederačním poháru FIFA 2005 1 Kahn (c) • 2 Hinkel • 3 Friedrich • 4 Huth • 5 Owomoyela • 6 Engelhardt • 7 Schweinsteiger • 8 Frings • 9 Hanke • 10 Deisler • 11 Brdarić • 12 Lehmann • 13 Ballack • 14 Asamoah • 15 Ernst • 16 Hitzlsperger • 17 Mertesacker • 18 Borowski • 19 Schneider • 20 Podolski • 21 Schulz • 22 Kurányi • 23 Hildebrand • Trenér: Klinsmann Německá fotbalová reprezentace na mistrovství světa 2006 1 Lehmann • 2 Jansen • 3 Friedrich • 4 Huth • 5 Kehl • 6 Nowotny • 7 Schweinsteiger • 8 Frings • 9 Hanke • 10 Neuville • 11 Klose • 12 Kahn (v-c) • 13 Ballack (c) • 14 Asamoah • 15 Hitzlsperger • 16 Lahm • 17 Mertesacker • 18 Borowski • 19 Schneider • 20 Podolski • 21 Metzelder • 22 Odonkor • 23 Hildebrand • Trenér: Klinsmann Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2006 Itálie Gianluigi Buffon • Marco Amelia • Angelo Peruzzi • Cristian Zaccardo • Fabio Grosso • Daniele De Rossi • Fabio Cannavaro – • Andrea Barzagli • Alessandro Del Piero • Gennaro Gattuso • Luca Toni • Francesco Totti • Alberto Gilardino • Alessandro Nesta • Vincenzo Iaquinta • Mauro Camoranesi • Simone Barone • Filippo Inzaghi • Gianluca Zambrotta • Simone Perrotta • Andrea Pirlo • Massimo Oddo • Marco Materazzi Trenér: Marcello Lippi Francie Mickaël Landreau • Fabien Barthez • Grégory Coupet • Jean-Alain Boumsong • Éric Abidal • William Gallas • Mikaël Silvestre • Lilian Thuram • Gaël Givet • Willy Sagnol • Pascal Chimbonda • Patrick Vieira • Claude Makélélé • Florent Malouda • Vikash Dhorasoo • Sidney Govou • Zinédine Zidane – • Alou Diarra • Franck Ribéry • Sylvain Wiltord • Thierry Henry • Louis Saha • David Trézéguet Trenér: Raymond Domenech Německo Jens Lehmann • Oliver Kahn • Timo Hildebrand • Arne Friedrich • Robert Huth • Marcell Jansen • Philipp Lahm • Per Mertesacker • Christoph Metzelder • Jens Nowotny • Bastian Schweinsteiger • Michael Ballack – • Bernd Schneider • Torsten Frings • Tim Borowski • Thomas Hitzlsperger • Sebastian Kehl • David Odonkor • Miroslav Klose • Lukas Podolski • Gerald Asamoah • Oliver Neuville • Mike Hanke Trenér: Jürgen Klinsmann