V dnešním článku budeme hovořit o Viljuj. Viljuj je téma, které v poslední době ve společnosti vzbudilo velký zájem. Stal se referenčním bodem pro mnohé, ať už kvůli svému dnešnímu významu, jeho dopadu na každodenní život nebo jeho historickému významu. Od svého vzniku Viljuj generoval nejrůznější názory a byl předmětem mnoha studií a výzkumů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Viljuj, analyzujeme jeho důsledky a diskutujeme o jeho významu v dnešní společnosti. Viljuj je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a ze kterého se lze mnohému naučit.
Viljuj | |
---|---|
Peřeje na řece | |
Základní informace | |
Délka toku | 2 650 km |
Plocha povodí | 454 000 km² |
Průměrný průtok | (122 km od ústí) 1 480 m³/s |
Světadíl | Asie |
Pramen | |
Středosibiřská plošina 65°58′41″ s. š., 103°30′49″ v. d. | |
Ústí | |
do Leny 64°21′55,4″ s. š., 126°24′55,45″ v. d. | |
Protéká | |
Rusko (Sacha, Krasnojarský kraj) | |
Úmoří, povodí | |
Severní ledový oceán, moře Laptěvů, Lena | |
Povodí řeky na mapě povodí řeky Leny | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Viljuj (rusky Вилюй, jakutsky Бүлүү) je řeka v Krasnojarském kraji a v Jakutské republice v Rusku a zároveň největší levostranný přítok sibiřského veletoku, řeky Leny. Řeka je 2 650 km dlouhá a její povodí má rozlohu 454 000 km².
Pramení na Středosibiřské plošině v Krasnojarském kraji. Teče přes ni nejprve jihovýchodním, později východním a nakonec severovýchodním směrem. Přitom nejprve protíná bažinato-jezernatou rovinu, níže pak přes oblast vyvřelých čedičů jež má horský charakter. Vyskytují se zde kaňony široké do 160 m a říční údolí je značně členité. Svahy jsou prudké a porostlé lesem. V korytě se vyskytují četné peřeje. Od vesnice Černyševskij až k ústí řeky Čirkuo se podél toku táhne vzdutí Viljujské přehradní nádrže jež vznikla za hrází Viljujské vodní elektrárny, jež byla dokončena v roce 1967. Na dolním toku řeka protéká Středojakutskou rovinou v Jakutské republice. Pod vesnicí Suntar se dolina rozšiřuje. Od města Viljujsk k ústí protéká širokou dolinou, jež má po stranách zaplavované říční terasy. V korytě se vyskytují ostrovy, z nichž Chočentach je dlouhý 15 km.
Zdroj vody je smíšený, přičemž převládají sněhové srážky. Průměrný dlouhodobý roční průtok vody u vesnice Černyševskij (Viljujská vodní elektrárna) činí přibližně 600 m³/s, u Suntaru 800 m³/s a poblíž ústí 1 700 m³/s. Maximální jarní průtoky dosahují v průměru 10 000 až 15 000 m³/s a minimální zimní 2 až 5 m³/s. Hladina se na jaře zvyšuje o 10 až 15 m. Zamrzá v polovině října a rozmrzá v polovině květnu. Na jaře se tvoří ledové zátarasy.
Vodní doprava je možná od ústí v délce 1370 km a při vypouštění vody z přehradní nádrže až k vesnici Černyševskij. Hlavní přístavy jsou Viljujsk, Ňurba a Černyševskij. Řeka je bohatá na ryby (jeseter, hlavatka sibiřská, lenok sibiřský, nelma obecná). V povodí řeky jsou naleziště diamantů (Mirnyj, Ajchal, aj.), uhlí, zemního plynu a soli.