Vyškovská brána
V dnešním světě se Vyškovská brána stal tématem rostoucího zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. Ať už mluvíme o důležitosti duševního zdraví, technologické revoluci, posílení postavení žen nebo o jakémkoli jiném tématu, Vyškovská brána je základním prvkem, který nabyl na významu ve všech sférách života. Od jeho dopadu na politiku a ekonomiku až po jeho vliv na populární kulturu je Vyškovská brána aspektem, který nemůžeme ignorovat. V tomto článku prozkoumáme, jak Vyškovská brána proměnil způsob našeho myšlení a jednání a jak jeho přítomnost nadále formuje náš svět způsoby, které byly dříve nepředstavitelné.
| Vyškovská brána | |
|---|---|
.JPG) Vyškovská brána | |
| Nejvyšší bod | 339 m n. m. (Na hanácké) |
| Rozloha | 141 km² |
| Střední výška | 226,5 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Západní Vněkarpatské sníženiny |
| Sousední jednotky | Dyjsko-svratecký úval, Hornomoravský úval, Litenčická pahorkatina, Drahanská vrchovina |
| Podřazené jednotky | Ivanovická brána, Rousínovská brána |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Souřadnice | 49°15′28″ s. š., 16°58′17″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | VIIIA-2 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vyškovská brána je geomorfologický celek na Moravě, součást pásma Západních Vněkarpatských sníženin. Tvoří předěl mezi Drahanskou vrchovinou (Česká vysočina) a Litenčickou pahorkatinou (Karpaty) a propojuje Dyjsko-svratecký a Hornomoravský úval.
Je tvořena mírnou pahorkatinou na terciérních a kvartérních usazeninách, obsahuje ploché sedlo (299 m n. m.) na rozvodí Rakovce a Hané.[pozn. 1] Národopisně je součástí Hané, největším sídlem je Vyškov. Do roku 1945 existoval uprostřed této brány německý jazykový ostrov, tzv. vyškovský.
Vyškovská brána je důležitá z dopravního hlediska, prochází jí hlavní česká dálnice D1 (evropská silnice E462) a celostátní železniční trať Brno–Přerov.
Poznámky
- ↑ Fakticky nejnižší bod rozvodí je v umělém zářezu trati Brno–Přerov u Lulče ve výšce 291 m.
Externí odkazy
- Geografický místopisný slovník, Academia, Praha, 1993. ISBN 80-200-0445-9.
