Dnes je Řád (církev) tématem, které vzbuzuje velký zájem a diskuse v různých oblastech společnosti. Jeho význam a dopad vyvolaly protichůdné názory a vedly k řadě studií a výzkumů, které se snaží ponořit hlouběji do jeho důsledků. Řád (církev) je bezpochyby problém, který se neustále vyvíjí a přizpůsobuje se změnám a výzvám dnešního světa. Prostřednictvím tohoto článku prozkoumáme různé pohledy a přístupy k Řád (církev) s cílem analyzovat jeho důležitost a pochopit jeho vliv na náš každodenní život.
Církevní řád (latinsky ordo) označuje nadnárodní instituci společného života, která se řídí určitou řeholí. Jeho členové, křesťanští muži nebo ženy, kteří se k tomuto způsobu života zavázali řeholními sliby, se označují jako mniši, mnišky, řeholníci, řeholnice, bratři, (řádové) sestry.
Pojem řád, známý v českém prostředí původně z církevního práva, se dnes analogicky používá i pro nekřesťanské komunity s podobnou charakteristikou.
Rozšířeným způsobem života mnoha řádů je společný život v klášteře neboli konventu, kde se řeholníci společně modlí (především tzv. liturgie hodin), stolují a pracují. Každé místní společenství řeholníků je podřízeno jednomu představenému (opat, abatyše atd.), v čele celého řádu stojí opat primas nebo generální představený. Před vstupem do řádu novic absolvuje zkušební období, po kterém skládá řeholní sliby („slavné sliby“). Vedle mnichů mohli být členy řádu i laičtí bratři (konvrši), kteří neskládali slavné sliby a vykonávali především manuální práci.
Některé řády působí mezi laiky, například ve školství nebo zdravotnictví, v jiných naopak žijí členové v přísném odloučení uzavřeni v tzv. klauzuře.
Církevní řády jsou obvykle rozděleny na mužské a ženské větve, které mají samostatné kláštery. U některých řádů existuje i třetí řád, jehož členové (terciáři) žijí civilním životem mimo klášter.
V prvních staletích křesťanství začínalo stále více mužů a žen žít na osamělých místech jako poustevníci; vzorem je sv. Antonín Egyptský. Tito poustevníci se však časem začali scházet ke společné modlitbě; kolem roku 320 založil Pachomios v Horním Egyptě první křesťanský klášter.
Po vzoru Pachomiovy Andělské řehole složil kolem roku 350 sv. Basileios z Kaisareie pro mnichy řeholi života, kterou se dosud řídí kláštery ve východní církvi. Tato řehole se stala vzorem pro řeholi sepsanou sv. Benediktem z Nursie, která je společná všem klášterům benediktinské tradice.
Středověk se vyznačoval mohutným rozvojem řeholního života. V roce 529 byl založen řád benediktýnů, v 11. století vznikají kartuziáni v čele se sv. Brunem, roku 1098 vznikají cisterciáci jako reformovaná větev benediktinů, v roce 1126 premonstráti, roku 1209 františkáni (řád založený sv. Františkem z Assisi; jednou z větví jsou minorité), 1215 dominikáni, roku 1237 řád křižovníků s červenou hvězdou.
V západní církvi dnes existuje sedm základních forem řádového života:
Ve východním křesťanství řády v západním pojetí neexistují, každý klášter (monastýr) má svá mnišská pravidla.
V roce 2009 začala Česká televize vysílat nepravidelný dokumentární cyklus o církevních řádech v České republice.