V dnešní době je Španělština tématem na rtech každého. Ať už kvůli svému významu v dnešní společnosti, jeho dopadu na ekonomiku nebo jeho vlivu na kulturu, Španělština upoutal pozornost velkého počtu lidí po celém světě. Od svého vzniku až po dnešní vývoj hraje Španělština zásadní roli v různých aspektech každodenního života. V tomto článku do hloubky prozkoumáme, o čem je Španělština, jeho různé důsledky a jeho význam v dnešním světě. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy objasníme toto velmi relevantní téma a poskytneme našim čtenářům úplnější pohled na Španělština.
Španělština (español) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | |
Počet mluvčích | 570 milionů rodilých mluvčích (2. místo) |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | Sdružení akademií španělského jazyka (Asociación de Academias de la Lengua Española) |
Úřední jazyk | |
Kódy | |
ISO 639-1 | es |
ISO 639-2 | spa (B) spa (T) |
ISO 639-3 | spa |
Ethnologue | SPN |
Wikipedie | |
es.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Španělština (neboli kastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorie románských jazyků. Španělština je úředním jazykem ve Španělsku, ve většině států Jižní a Střední Ameriky a v Rovníkové Guineji, velmi rozšířená je také ve Spojených státech, na Filipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 500 miliónů. Po čínštině je to druhý nejpočetnější rodný jazyk na světě.
Jazyky Pyrenejského poloostrova se většinou vyvinuly z lidové latiny římských provincií Hispania Citerior a Hispania Ulterior. Po vpádu Arabů v 8. století se ustavily dva regiony s odlišným jazykovým vývojem: jižní Al-Andalus hovořil dialekty ovlivněnými arabštinou, které jsou shrnovány pod pojem mozarabština, zatímco na křesťanském severu, ovlivněném gótskou kulturou, se kromě kastilštiny postupně vyvinula katalánština, asturština, aragonština a galicijština.
Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti mezi Burgosem a Kantábrií, ovlivňován jednak arabštinou od jihu, jednak katalánštinou a baskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díky reconquistě. V 15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydal Antonio de Nebrija v Salamance svůj spis Grammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pak Glosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy.
Od doby vlády Karla I. v 16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádí Slovník španělského jazyka Královské akademie výrazy kastilština a španělština jakožto synonyma.
Nejvýraznější fonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat. vita → špan. vida – život, iuventus → juventud – mládí), diftongizace (terra → tierra – země) či palatalizace.
Španělština se zapisuje latinkou, ke které se přidává znak ñ; používají se spřežky ch a ll. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen:
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).
Přízvučné samohlásky se označují čárkou (á, é, í, ó, ú); nečtou se dlouze, ale při výslovnosti se na ně klade důraz, tzv. akcent. Přízvuk se označuje pouze tehdy, je-li nepravidelný, tj. nestojí li na předposlední slabice, resp. na poslední slabice ve slovech zakončených na souhlásku kromě n a s. Při výslovnosti platí, že ch se vždy čte jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c+a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/, c+e, i se v evropské španělštině čte jako /θe, θi/ a v americké španělštině jako /se, si/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/, g+e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/, gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/, z se v evropské španělštině čte jako /θ/ a v americké španělštině jako /s/.
Dříve se používala i tzv. cedilla (pro písmeno ç), která se dodnes používá např. ve francouzštině či turečtině.
Americká španělština se liší užitím písmena „x“, jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české . Název Mexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno ). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako , Mexičané někdy dokonce používají zápis Méjico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem „x“, čteným jako (například Don Quixote místo Don Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno „x“ se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo „Xaman“ pochází z mayštiny a čte se , jde o ekvivalent slova „sever“, důležitý pojem v mayském rituálním náboženství).
Písmeno | Název | Výslovnost (IPA) | Česky | Alofony |
---|---|---|---|---|
a | a | „a“ | ||
b | be, be alta, be larga, be grande, be labial | „b“, „v“ | , | |
c | ce | ; / | „k“, „s“ | |
ch | che | „č“ | ||
d | de | „d“ | ||
e | e | „e“ | ||
f | efe | „f“ | ||
g | ge | ; | „g“, „ch“ | |
h | hache | — | — | |
i | i, i latina | „y“, „j“ | , | |
j | jota | „ch“ | ||
k | ka | „k“ | ||
l | ele | „l“ | ||
ll | elle | ~ | „ľ~j“ („ď“) popř.(„dž“) („ž“) („š“) | |
m | eme | „m“ | ||
n | ene | „n“ | ||
ñ | eñe | „ň“ | ||
o | o | „o“ | ||
p | pe | „p“ | ||
qu | cu | „k“ | ||
r | ere / erre | , | „r“, „rr“ | |
rr | erre (errre) | , | „rr“ , „rrr“ | |
s | ese | „s“ | ||
t | te | „t“ | ||
u | u | „u“ | ||
v | uve, ve baja, ve corta, ve chica, ve chiquita, ve pequeña , ve labiodental | „b“, „v“ | ||
w | uve doble, ve doble, doble ve, doble u | „u“ | ||
x | equis | „ks“ | ||
y | ye, i griega | , | „y“, „j“ („ď“) | |
z | zeta, zeda, ceta | / | „s“ |
Španělské jméno, stejně jako v dalších románských jazycích, rozlišuje pouze dva rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kromě indikativu (indicativo) má široké použití subjunktiv (subjuntivo). V indikativu pak například pro vyjádření minulosti existuje několik časů – minulý prostý (indefinido), minulý složený (préterito perfecto), souminulý (imperfecto), předminulý (pluscuamperfecto). Tyto všechny minulé časy existují jak v prostém, tak v průběhovém tvaru.
Člen | Určitý | Neurčitý | ||
---|---|---|---|---|
Mužský rod | ||||
Ženský rod |
Unos, unas se nepoužívá ve smyslu neurčitého členu, ale znamená několik (unos hombres = několik mužů).
Osoba | singular | plural |
---|---|---|
1. osoba | yo | nosotros/nosotras |
2. osoba | tú | vosotros/vosotras |
3. osoba | él/ella/ello | ellos/ellas |
onikání | usted | ustedes |
1 | un(o)/una | 11 | once | 10 | diez |
---|---|---|---|---|---|
2 | dos | 12 | doce | 20 | veinte |
3 | tres | 13 | trece | 30 | treinta |
4 | cuatro | 14 | catorce | 40 | cuarenta |
5 | cinco | 15 | quince | 50 | cincuenta |
6 | seis | 16 | dieciséis | 60 | sesenta |
7 | siete | 17 | diecisiete | 70 | setenta |
8 | ocho | 18 | dieciocho | 80 | ochenta |
9 | nueve | 19 | diecinueve | 90 | noventa |
0 | cero | 100 | cien (ciento) | 1000 | mil |
200 | doscientos | 500 | quinientos | 1 000 000 | un millón |
Španělština používá celkem tři slovesa, která se překládají českým být:
Osoba | ser (být) | estar (být – kde) |
---|---|---|
1. os. sg. | soy | estoy |
2. os. sg. | eres | estás |
3. os. sg. | es | está |
1. os. pl. | somos | estámos |
2. os. pl. | sois | estáis |
3. os. pl. | son | están |
Pravidelná slovesa (s koncovkami -ar, -er, -ir)
Osoba | saludar (zdravit) | comer (jíst) | vivir (žít) |
---|---|---|---|
1. os. sg. | saludo | como | vivo |
2. os. sg. | saludas | comes | vives |
3. os. sg. | saluda | come | vive |
1. os. pl. | saludamos | comemos | vivimos |
2. os. pl. | saludáis | coméis | vivís |
3. os. pl. | saludan | comen | viven |
Španělština je jazyk rozšířený po celém světě, a proto existuje řada nářečí španělštiny, mezi nimiž mohou být dosti výrazné rozdíly. Rozlišujeme následující nejvýznamnější nářečí španělštiny:
Stát | Počet mluvčích (v mil.) |
---|---|
Mexiko | 120,255 |
Španělsko | 45,061 |
Kolumbie | 48,531 |
Argentina | 45,248 |
Spojené státy americké | 52,547 |
Venezuela | 31,710 |
Peru | 32,491 |
Chile | 17,795 |
Guatemala | 16,325 |
Filipíny | 12,130 |
Kuba | 11,285 |
Ekvádor | 16,946 |
Dominikánská republika | 11,850 |
Honduras | 8,267 |
Bolívie | 10,010 |
Salvador | 6,859 |
Nikaragua | 5,503 |
Paraguay | 4,737 |
Kostarika | 4,220 |
Portoriko (součást USA) | 4,017 |
Uruguay | 3,442 |
Panama | 3,108 |
Kanada | 1,854 |
Brazílie | 2,140 |
Maroko | 0,961 |
Rovníková Guinea | 0,447 |
Tučně zvýrazněny státy, kde je španělština úředním jazykem. |
Španělsky | Česky |
¡Buenas!, ¡Hola! | Ahoj! |
¡Buenos días! | Dobrý den/ráno! |
¡Buenas tardes! | Dobré odpoledne! |
¡Buenas noches! | Dobrý večer/noc! |
¡Adiós! | Na shledanou! Sbohem! |
¡Hasta luego! | Uvidíme se později! |
¡Hasta pronto! | Brzy se uvidíme! |
Gracias. | Děkuji. |
De nada. | Nemáš zač. |
Por favor. | Prosím. |
Sí. / No. | Ano. / Ne. |
Otčenáš (modlitba Páně):
španělsky |
Todos los seres humanos nacen libres e iguales en dignidad y derechos y, dotados como están de razón y conciencia, deben comportarse fraternalmente los unos con los otros. |
česky |
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství. |
Základní fráze
Typické pozdravy: Buenos días (dobrý den), Buenas tardes (dobré odpoledne), Buenas noches (dobrý večer/noc)
Typická rozloučení: Hasta luego (nashledanou potom), Hasta la vista (naviděnou), adiós (s Bohem), Hasta pronto (nashledanou brzy)
Zdvořilostní otázka: Jak se máš?: ¿Cómo estás?, ¿Qué tal?, ¿Cómo va todo?