V dnešním světě je Ústavní zákon o československé federaci velmi aktuální a zajímavé téma pro širokou škálu lidí. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na ekonomiku, Ústavní zákon o československé federaci upoutal pozornost profesionálů i milovníků znalostí. Když zkoumáme různé aspekty Ústavní zákon o československé federaci, vyvstává potřeba porozumět jeho rozsahu a potenciálu, stejně jako jeho výzvám a sporům. V tomto článku nabídneme hluboký a zasvěcený pohled na Ústavní zákon o československé federaci s cílem obohatit debatu a podpořit větší porozumění tomuto tématu.
Ústavní zákon o československé federaci | |
---|---|
Předpis státu | |
Druh předpisu | ústavní zákon |
Číslo předpisu | 143/1968 Sb. |
Údaje | |
Autor | Národní shromáždění |
Schváleno | 27. říjen 1968 |
Platnost | 4. listopad 1968 |
Účinnost | 1. leden 1969 |
Zrušeno | 1. leden 1993 |
Související předpisy | |
Ústava Československé socialistické republiky | |
Oblast úpravy | |
Ústavní právo |
Ústavní zákon o československé federaci byl přijat Národním shromážděním Československé socialistické republiky dne 27. října 1968 a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 143/1968 Sb. Tímto ústavním zákonem byla dosud jednotná Československá socialistická republika transformována na federaci. Byla zásadně změněna struktura vlády. 1. ledna 1969 vznikly Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, které byly součástí federace.
Ústavní zákon o československé federaci nahradil hlavu třetí, čtvrtou, pátou a šestou Ústavy ČSSR. Účinnosti nabyl (s výjimkou článků 146 odst. 2 a 3, čl. 149 a 150, které nabyly dnem vyhlášení) dnem 1. ledna 1969. Zrušen byl pro Českou republiku Ústavou České republiky dne 1. ledna 1993.
Ústavní zákon o československé federaci tvoří osm hlav (153 článků) a úvodní preambule.
My, národ český a slovenský, vycházejíce z poznání, že naše novodobé dějiny jsou prodchnuty oboustrannou vůlí žít ve společném státě,
oceňujíce skutečnost, že padesát let našeho společného státního života prohloubilo a upevnilo naše odvěké přátelské svazky, umožnilo rozvoj našich národů a uskutečňování jejich pokrokových demokratických a socialistických ideálů a spolehlivě dokázalo jejich bytostný zájem žít ve společném státě, zároveň však ukázalo, že náš vzájemný vztah je třeba vybudovat na nových a spravedlivějších základech,
uznávajíce nezadatelnost práva na sebeurčení až do oddělení a respektujíce suverenitu každého národa a jeho právo utvářet si svobodně způsob a formu svého národního a státního života,
přesvědčeni, že dobrovolné federativní státní spojení je odpovídajícím výrazem práva na sebeurčení a rovnoprávnost, avšak též nejlepší zárukou pro náš plný vnitřní národní rozvoj i pro ochranu naší národní svébytnosti a svrchovanosti,
rozhodnuti vytvářet ve společném federativním státě v duchu humanitních ideálů socialismu a proletářského internacionalismu podmínky pro všestranný rozvoj a blahobyt všech občanů a zaručovat jim rovná, demokratická práva a svobody bez rozdílu národnosti,
reprezentováni svými zástupci v České národní radě a ve Slovenské národní radě, jsme se dohodli na vytvoření československé federace.
Obsahuje šest článků, týkajících se státní formy.
Článek 1 upravuje federativní zřízení (zřízení České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky).
Článek 3 upravuje státní území Československé socialistické republiky a obou republik.
Článek 5 upravuje občanství federace a republiky (ustavuje dvojí občanství: federální a republikové)
Obsahuje 22 článků (v původním znění) upravujících působnost federace a republik. Nejčastěji měněná část ústavního zákona.[zdroj?]
Federální shromáždění bylo zákonodárným sborem federace. Skládalo se ze dvou komor, Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Zaveden byl zákaz majorizace. Předsednictvo Federálního shromáždění vydávalo zákonná opatření. Sněmovna lidu měla 200 poslanců a byla volena na 4 roky. Sněmovna národů měla 150 poslanců přičemž 75 bylo voleno v České republice a 75 ve Slovenské republice. Délka mandátu byla závislá na délce mandátu Sněmovny lidu. Konec mandátu Sněmovny lidu znamenal rovněž konec mandátu Sněmovny národů.
Prezident republiky byl hlavou státu. Byl volen Federálním shromážděním.
Federální vláda byla orgánem výkonné moci. Skládala se z předsedy, místopředsedy a federálních ministrů. Vládu jmenoval prezident republiky. Vláda byla odpovědna Federálnímu shromáždění.
Ústavní soud měl být zvolen Federálním shromážděním a měl být soudním orgánem ochrany ústavnosti. Hlava šestá nebyla realizována a v roce 1991 byla nahrazena ústavním zákonem o Ústavním soudu.
Česká národní rada a Slovenská národní rada byly zákonodárnými sbory obou republik.
Obě republiky měly svou vládu, jež byla odpovědna národní radě.
V článku 143 byla zrušena hlava třetí, čtvrtá, pátá a šestá Ústavy Československé socialistické republiky, dále ustanovení článků čl. 1 odst. 2 a čl. 12, článků 107 až 109 a článku 111. V článku 151 byla určena účinnost ústavního zákona.
Ústavní zákon o československé federaci byl za dobu své platnosti obsáhle měněn a doplňován. Seznam změn a doplnění