V tomto článku prozkoumáme téma Claude Lanzmann do hloubky, analyzujeme jeho původ, dopad na společnost a možné důsledky pro budoucnost. Claude Lanzmann je téma, které upoutalo pozornost odborníků i amatérů a vyvolalo debaty a diskuse v různých oblastech znalostí. V průběhu let Claude Lanzmann znamenal různé věci pro různé lidi, vyvíjel se a přizpůsoboval se, jak se svět mění. Tímto článkem se snažíme osvětlit Claude Lanzmann a poskytnout komplexní přehled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět jeho dnešnímu významu a relevanci.
Claude Lanzmann | |
---|---|
Narození | 27. listopadu 1925 Bois-Colombes |
Úmrtí | 5. července 2018 (ve věku 92 let) 12. obvod |
Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
Alma mater | Condorcetovo lyceum Univerzita Tübingen |
Povolání | novinář, spisovatel, filmový režisér, scenárista, francouzský odbojář, filmový producent, filmový scenárista, dokumentarista a režisér |
Zaměstnavatel | European Graduate School |
Ocenění | Verzetsprijs van de Stichting Kunstenaarsverzet (1993) čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1999) Goldener Ehrenbär (2013) velkokříž Národního řádu za zásluhy (2014) velkodůstojník Řádu čestné legie … více na Wikidatech |
Choť | Judith Magre (1963–1971) Angelika Schrobsdorff (od 1971) |
Partner(ka) | Simone de Beauvoirová (1952–1959) |
Příbuzní | Jacques Lanzmann a Évelyne Rey (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Claude Lanzmann (27. listopadu 1925 Bois-Colombes – 5. července 2018 Paříž) byl francouzský publicista a režisér dokumentárních filmů.
Pocházel z rodiny židovských přistěhovalců z východní Evropy, jeho otec byl starožitníkem. Jeho mladší bratr Jacques Lanzmann (1927–2006) se stal úspěšným scenáristou a textařem. Doma se mu dostalo laické výchovy, přesto se jako student setkával s antisemitskými postoji. Za druhé světové války byl příslušníkem hnutí Résistance v oblasti Auvergne. Po válce vystudoval filosofii na univerzitě v Tübingenu, přednášel na Svobodné univerzitě v Berlíně a na European Graduate School.
Publikoval jako externista v listech France-Soir a Le Monde. Byl milencem Simone de Beauvoir a spolupracoval s její společensko-kulturní revuí Les Temps modernes (od roku 1986 do své smrti byl jejím šéfredaktorem). Patřil k levicovým kruhům: podepsal Manifest 121 požadující odchod Francouzů z Alžírska, přátelil se s Frantzem Fanonem.
Na rostoucí antisionistické a antisemitské nálady v západoevropské společnosti reagoval v roce 1972 svým prvním filmem Pourquoi Israël. Jeho nejslavnějším dílem je Šoa, pojednávající o vyhlazování Židů v nacistickém Německu, jehož příprava mu zabrala jedenáct let a vznik financoval z vlastní kapsy. Film trvá devět a půl hodiny a neobsahuje žádné archivní záběry, režisér pouze nasnímal autentické výpovědi pamětníků z řad obětí i viníků. Také ve svých dalších filmech se Lanzmann zabýval obhajobou práva izraelského státu na existenci a zaznamenával vzpomínky lidí, kteří přežili koncentrační tábory.
Za svoji tvorbu obdržel v roce 1986 Čestného Césara a v roce 2011 se stal velkodůstojníkem Řádu čestné legie.