V tomto článku se budeme věnovat tématu Geografie Švédska, které v posledních letech nabylo na relevanci díky svému dopadu v různých oblastech. Geografie Švédska byl předmětem debat a analýz odborníků v této oblasti, kteří zdůraznili důležitost porozumění a reflexe jeho důsledků. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a výzkum související s Geografie Švédska s cílem poskytnout komplexní a aktuální pohled na toto téma. Stejně tak budeme zkoumat jeho vliv na společnost, ekonomiku, politiku a další relevantní aspekty, abychom pochopili jeho rozsah a dopad v současném kontextu.
Geografie Švédska | |
---|---|
Nejvyšší bod | Kebnekaise (2 097 m n. m.) |
Nejnižší bod | Hammarsjon u Kristianstadu (-2,4 m n. m.) |
Nejdelší řeka | Torne (522 m) |
Rozloha | 449 964 km² |
Stát | Švédsko |
Nadřazená jednotka | Evropa |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tento článek popisuje geografické poměry ve Švédsku.
Švédsko se nachází na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Leží západně od Baltského moře a Botnického zálivu. V západní části odděluje Švédsko od Norska Skandinávské pohoří. Na jihozápadě oddělují zemi od Dánska průlivy) Öresund a Kattegatt.
Rozloha země činí 447 425,14 km². Z toho pevnina tvoří 407 283,53 km² (91 %) a vodní plochy (jezera, vodní toky) 40 141,61 km² (9 %). Ke Švédsku též patří pobřežní vody k celkové ploše 81 435,56 km². Švédsko je 55. největší zemí světa, 5. v Evropě a největší v severní Evropě.
Území má protáhlý tvar v severojižním směru. Vzdálenost mezi nejsevernějším a nejjižnějším místem je 1572 km.
Švédsko má pevninskou hranici s Norskem (1619 km) a Finskem (586 km). Celková délka hranice 2205 km. Délka pobřeží činí 3218 km.
Hranice s Norskem vede převážně po hlavním hřebeni Skandinávského pohoří. Hranici s Finskem v celé délce tvoří vodní tok (řeky Könkämä, Muonio a Torne). Hranice všech tří zemí se protínají v nejsevernějším bodě švédského území (Treriksröset). Státní hranice lze v rámci Schengenského prostoru volně překračovat.
Švédsko má řadu ostrovů a ostrůvků při pobřeží v Baltském moři a v průlivu Kattegatt. Další se nacházejí ve vnitrozemských jezerech. V roce 2013 bylo evidováno celkem 267 570 ostrovů. Jejich celková rozloha činí 1 211 243 hektarů, což jsou asi 3 % celkové rozlohy země. Na 8 093 ostrovech se nacházejí lidská obydlí. Trvale obydlených ostrovů je 984..
Největšími ostrovy jsou Gotland (2960 km²) a Öland (1342 km²). Oba se nacházejí v Baltském moři. Největším souostrovím je Stockholmské souostroví, které tvoří asi 24 000 ostrovů.
Z geomorfologického hlediska lze území Švédska rozdělit na pět základních jednotek:
Z geologického hlediska je území Švédska tvořeno dvěma základními jednotkami: Baltským štítem a Skandinávským pohořím. Baltský štít je nejstarší částí evropské pevniny a je složen z prahorních a starohorních hornin. Jedná se o soubory silně metamorfovaných hornin prostoupených hlubinnými vyvřelinami. Zastoupeny jsou ruly, granulity, migmatity, svory, žuly, granodiority, gabra, místy i křemence, vápence, pískovce. Od prvohor až do současnosti zůstal baltský štít trvale souší.
Skandinávské pohoří bylo vyvrásněno uprostřed prvohor kaledonským vrásněním jako součást mohutné horské soustavy, jejíž součástí byly rovněž pohoří na britských ostrovech. Pohoří má velmi pestrou stavbu tvořenou horninami z mladších starohor a starších prvohor. Nejvyšší švédské vrcholy Kebnekaise a Sarek jsou z amfibolitů.
Přes severní polohu má Švédsko převážně mírné podnebí. Horské pásmo Skandinávského pohoří tvoří výrazné klimatické rozhraní, které odděluje Švédsko od typického oceánského podnebí na západě. Asi 15 % území Švédska leží za Severním polárním kruhem. V horách severního Švédska převládá subarktické podnebí. Severně od polárního kruhu v určité letní dny slunce vůbec nezapadá, v zimě naopak vůbec nevychází.
Značné rozpětí zeměpisné šířky (55-69° s. š.) a výšková členitost způsobují, že podnebí je v rámci Švédska velmi rozmanité. Podle Köppenovy klasifikace podnebí patří Švédsko ke čtyřem klimatickým oblastem:
Průměrná roční teplota se v jednotlivých částech Švédska značně liší. V oblastech za polárním kruhem dosahuje hodnot pod 0 °C (Jokkmokk -0,6 °C). Naopak na jihozápadním pobřeží je téměř 8 °C (Göteborg 7,8 °C, Malmö 7,9 °C).
V rozložení srážek ve Švédsku jsou rovněž velké rozdíly. Závisí to na vzdálenosti od Atlantského oceánu a na nadmořské výšce. Nejdeštivější oblastí je horský masiv Sarek (přes 2000 mm ročně). Na východ od Skandinávského pohoří množství srážek velmi rychle klesá a rozsáhlé nížinné a pahorkatinné oblasti Švédska mají 400-800 mm srážek ročně, při čemž jich ubývá od jihozápadu (pobřeží Kattegatu) k severu: Göteborg 670 mm, Stockholm 555 mm, Jokkmokk 475 mm.
V důsledku zalednění poslední doby ledové se ve Švédsku nachází velké množství přírodních jezer. Registrováno je přibližně 96 000 vodních ploch nad 1 hektar (v registru Švédského hydrometeorologického ústavu, SMHI). Celkový počet jezer, včetně vodních ploch do 1 hektaru, se odhaduje na 300 až 500 tisíc. Celková plocha jezer je přibližně 40 000 km² a tvoří asi 9 % celkové rozlohy země. 23 jezer má plochu větší než 100 km². Největší jezera jsou Vänern, Vättern a Mälaren.
Na velkých vodních tocích, především v severní části země, je též vybudována řada přehrad, které slouží hlavně k výrobě elektrické energie.
Většina území Švédska je odvodňována do Baltského moře a Botnického zálivu, které tvoří východní pobřeží země. Jihozápad země spadá do úmoří průlivů Kattegatt a Skagerrak při západním pobřeží. Nepatrná území při hranicích s Norskem jsou odvodňována do Norského moře. Vzhledem k tomu, že pevninská hranice s Norskem z velké části kopíruje hlavní hřeben Skandinávského pohoří, který tvoří hlavní rozvodí, a hranice s Finskem celá vede vodním tokem, většina vodních toků pramení i ústí do moře ve Švédsku (resp. na jeho hranicích). Jen nepatrný podíl vod odtéká do zahraničí (do Norska). Jediný významný vodní tok, který přitéká na švédské území je řeka Klarälven (přitéká z Norska pod názvem Trysilelva). SHMI registruje 27 663 vodních toků o celkové délce přibližně 192 000 km. 119 řek, které ústí do moře, má plochu povodí nad 200 km² (tzv. hlavní povodí).
Charakter řek se liší v severní a jižní části země. Všechny významné toky severně od řeky Dalälven (tzv. norrlandské řeky) pramení ve Skandinávském pohoří poblíž hranice s Norskem a tečou prakticky rovnoběžně východním až jihovýchodním směrem do Botnického zálivu. Dosahují značné šíře i mohutnosti. Na jihu řeky odtékají z Jihošvédské vysočiny všemi směry a nedosahují takové délky ani velikosti jako na severu. Výjimkou je řeka Göta, která odvádí vodu z jezera Vänern. Je nejmohutnějším vodním tokem a má největší povodí (50 115 km²) ve Švédsku i ve Skandinávii. Spolu s hlavním přítokem jezera, řekou Klarälven, jde zároveň o nejdelší skandinávský vodní tok (731 km).
Göta má největší průměrný roční průtok (566 m³/s). Sezónně ji však svými maximálními průtoky překonávají norrlandské řeky. Pohraniční řeka Torne dosahuje při jarním tání průtoků až 2180 m³/s (průměrně 388 m³/s).
K nejdelším řekám ve Švédsku patří Torne älv (522 km), Dalälven (520 km), Klarälven (500 km, ve Švédsku 300 km), Ume älv (450 km), Ångermanälven (450 km), Lule älv (450 km), Vindelälven (450 km), Kalix älv (450 km), Ljusnan (430 km) a Indalsälven (420 km).
Jižní část země je převážně zemědělská, směrem na sever se zvyšuje podíl lesů.
Na jihu Švédska převládají listnaté stromy, dále na sever jsou to jedle a smrky a na úplném severu břízy.
Ve Švédsku se nachází dvacet osm národních parků. Mají celkovou rozlohu 6326,4 km² (v roce 2005), což zabírá 1,4% rozlohy země. Největší z nich je Národní park Padjelanta (1984 km²). Nejstaršími jsou Národní parky Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek, Pieljekaise, Sonfjället, Hamra, Ängsö, Garphyttan a Gotska Sandön, které byly vyhlášeny v roce 1909.