V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Hořčice. V průběhu historie hrál Hořčice zásadní roli ve společnosti a různými způsoby ovlivňoval životy lidí. Od svých počátků až po současnost byl Hořčice předmětem fascinace, studia a debat, generujících nekonečné názory a perspektivy, které obohacují naše chápání tohoto tématu. Prostřednictvím této hloubkové a podrobné analýzy prozkoumáme nejdůležitější aspekty Hořčice, ponoříme se do jeho historické důležitosti, jeho současných důsledků a budoucích perspektiv, které pro nás má. Připravte se na cestu objevování a znalostí o Hořčice!
Hořčice je dochucovací přípravek v podobě husté žluté nebo žlutohnědé pasty vyrobené z mletých hořčičných semínek smíchaných s vodou, octem, solí, cukrem, mletým kořením, olejem nebo jinou kapalinou. Může být přibarvená kurkumou. Má ostrou, mírně až silně pálivou chuť. V Československu a v raných devadesátých letech 20. století bývala konzervována kyselinou benzoovou. Dnes jsou především kvalitní hořčice nabízeny bez konzervačních látek.
První hořčici (jako směs rozemletých semínek s vinným moštem) používali starověcí Řekové a Římané. Ti ji nazývali latinsky mustum ardens, „žhnoucí mošt“, ze kterého vzniklo starofrancouzské moustarde a z něj přešlo do dalších jazyků (fr. moutarde, angl. mustard). V dalších evropských jazycích pochází název z latinského rodového jména rostliny Sinapis (dánské Sennep, něm. Senf) a v některých jazycích se užívají názvy obou původů (ital. Senape a Mostarda).