V dnešním světě Náblus upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu v profesionální oblasti nebo jeho mezinárodnímu vlivu, Náblus se dnes stal základním tématem konverzace. Od svých počátků až po dnešní vývoj hrál Náblus klíčovou roli v životech bezpočtu jedinců. V tomto článku podrobně prozkoumáme důležitost a dopad Náblus v různých kontextech s cílem poskytnout širší pohled na toto dnes tak aktuální téma.
Náblus (نابلس) Šekem (שכם) | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 32°13′ s. š., 35°16′ v. d. |
Náblus | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 28,6 km² |
Počet obyvatel | 134 100 (2006) |
Hustota zalidnění | 4 688,8 obyv./km² |
Etnické složení | Arabové |
Náboženské složení | muslimové, křesťanská menšina, komunita samaritánů |
Správa | |
Starosta | Adli Jajš |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Náblus (arabsky نابلس, Náblus; hebrejsky שכם, Šchem či Šekem, dříve či v obecném českém užití také Nábulus) je arabské a druhé největší město na Západním břehu Jordánu a významné obchodní centrum Samařska. Na území města se nacházejí památky architektury od antiky až po novověk. Působí zde několik uprchlických táborů, které byly roku 1965 připojeny k městu.
Jméno Šekem je poprvé doloženo v egyptských klatbových textech z 19. století př. n. l.. V době Římské říše bylo město roku 72 n. l. pojmenováno podle císaře Tita Flavia Vespasiána Flavia Neapolis (Flaviovo Nové Město), z čehož byl později zkomolením odvozen jeho moderní název.
Podle Tóry zde má být pohřben patriarcha Josef, Podle židovské agadické tradice se uvádí, že si Josef přál být pohřben v Hebronu, a také podle islámských tradic je pohřben v hebronské Jeskyni patriarchů.
Již v 10. století město prosperovalo tak, že bylo nazýváno Malý Damašek. Křižáci město dobyli v roce 1099 pod velením prince Tankreda a přejmenovali je na Neapol. Pravděpodobně tam již nalezli křesťanskou komunitu, a proto město nevydrancovali. Připojili Náblus k panství Jeruzalémského království. Muslimské, ortodoxní křesťané a samaritánské obyvatelstvo ve městě zůstalo a připojili se k nim někteří křižáci, kteří se tam usadili a využívali bohaté hospodářské zdroje města. V roce 1120 křižáci svolali Nábluský koncil, z něhož byly vydány první psané zákony království. Samaritánskou synagogu v Náblusu přeměnili na kostel. Samaritánská komunita si ve 30. letech 12. století postavila novou synagogu. V roce 1137 Náblus přepadly arabské a turecké jednotky z Damašku, pozabíjely mnoho křesťanů a vypálily městské kostely. Ovládnout město se jim přesto nepodařilo.
V Náblusu bydlela v letech 1150–1161 jeruzalémská královna Melisanda († 1162), kontrolovala město a řešila spor se svým synem Balduinem III. Křižáci začali v Náblusu budovat křesťanské kostely sv. Jana Křtitele, Jana Evangelisty a Umučení a Zmrtvýchvstání Krista, a v roce 1170 postavili hospic pro poutníky. V letech 1182, 1201 a 1202 město zasáhlo ničivé zeměstředení. a v roce 1242 je vypálili templáři. Po pádu Antiochey, Bejrútu a Tripolisu se město roku 1291 dostalo pod kontrolu Ajjúbovců a mamlúckého sultanátu.
Za osmanských Turků, kteří město dobyli v roce 1517, sloužil Náblus jako administrativní a obchodní centrum pro okolní oblast, odpovídající dnešnímu severnímu Západnímu břehu Jordánu.
Během první světové války město dobyli Britové a v roce 1922 byl Nábulus začleněn do Palestiny. Arabsko-izraelská válka v roce 1948 vedla k obsazení celého Západního břehu Jordánu, včetně Nábulusu. Od sedmidenní arabsko-izraelské války v roce 1967 je Západní břeh okupován Izraelem. Obyvatelstvo je převážně muslimské s křesťanskými a samaritánskými menšinami.