Problém Přílipkovci je dnes široce diskutovaný, protože se týká velkého počtu lidí po celém světě. Od svého objevu Přílipkovci vyvolal rostoucí zájem ve vědecké komunitě i ve společnosti obecně. V průběhu let byla provedena řada studií a výzkumů, které se snaží plně pochopit důsledky a důsledky Přílipkovci z hlediska zdraví, společnosti a životního prostředí. V tomto článku se budeme zabývat různými aspekty souvisejícími s Přílipkovci a poskytneme přehled o jeho důležitosti a dopadu v současnosti.
Přílipkovci | |
---|---|
Pilina unguis a scientific illustration | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | měkkýši (Mollusca) |
Podkmen | schránkovci (Conchifera) |
Třída | přílipkovci (Monoplacophora) Odhner, 1940 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přílipkovci (Monoplacophora) jsou prastarou třídou měkkýšů, která byla až do roku 1952 známá jen z kambrických a devonských usazenin. Dnes jsou známy dva recentní druhy, které žijí v hlubinách u tichomořského pobřeží Mexika.
Vědecké pojmenování Monoplacophora (z řec. mono – jediný, plak – ploténka, phorein – nést) se vztahuje ke stavbě schránky – na rozdíl od příbuzných chroustnatek je tvořena jedinou částí.
Přílipkovci jsou primitivní měkkýši, kteří sdílejí některé znaky s ploštěnci. Jejich tělo vykazuje jistou míru segmentace (metamerie), mají několik párů žaber, svalů i coelomových váčků, stejně tak metanefridií (6 párů). Někteří autoři považovali takové tělní uspořádání za další důkaz toho, že přílipkovci stojí evolučně na půl cestě mezi ploštěnci a měkkýši, novější studie ale ukazují, že metamerie přílipkovců je až druhotná. Nervová soustava je tetraneurální, ganglia a nervové prstence jsou jen v hlavové části.
Červovité tělo přílipkovců je kryté miskovitou, 2,5 cm dlouhou schránkou. Hlava je redukovaná, přílipkovci nemají oči.
Oba recentní druhy přílipkovců žijí na dně, kde se živí organickými zbytky.