Pasquale Bondini
V dnešním světě převzal Pasquale Bondini ústřední roli v životech lidí. S rozvojem technologií a globalizací se Pasquale Bondini stal tématem obecného zájmu, které pokrývá různé oblasti společnosti. Od Pasquale Bondini vyvolal velké kontroverze a debaty až po jeho dopad na populární kulturu a způsob, jakým spolu lidé komunikují. V tomto článku prozkoumáme fenomén Pasquale Bondini z různých perspektiv, analyzujeme jeho důležitost a vliv na každodenní život.
| Pasquale Bondini | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 1731 Ascoli Piceno |
| Úmrtí | 30. října 1789 (ve věku 57–58 let) Bruneck |
| Povolání | Impresário, zpěvák, divadelní ředitel a talentový manažer |
| Nástroje | hlas |
| Hlasový obor | bas |
| Manžel(ka) | Caterina Bondiniová |
| Děti | Maria Anna Bondini Barilliová |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pasquale Bondini, též Pasqual (1731, Ascoli Piceno - 31. října 1789, Bruneck) byl italský divadelní podnikatel a operní zpěvák.
Život
V roce 1761 přišel do českých zemí, nejprve 25. října 1761 zpíval hlavní roli v inscenaci Il mondo della luna (Svět na měsíci) od Floriana Gassmanna v brněnské Redutě.
V roce 1762 se přesunul do Prahy, kde nejprve působil ve společnosti Giuseppa Bustelliho a později se osamostatnil a v roce 1776 v divadle v Kotcích se svým souborem nastudoval dvě Anfossiho opery La finta giardiniera (Mozart) a II geloso in cimento (obě 1776) a některé další.
Od roku 1777 byl ředitelem vlastní herecké společnosti, působící v Drážďanech a Lipsku, s níž od roku 1781 hostoval v Praze.
Od roku 1779 převzal řízení italské opery v Thunovském paláci na Malé Straně a pro zahájení angažoval kastráta Pietra Gherardiho. Zde nastudoval nejméně 33 představení, ponejvíce opery buffa, ale také vážnou operu pro vysokou společnost. V té době byly v paláci uváděny např. opery Josepha Schustera, Antonia Salieriho, Giovanniho Paisiella, Pasquale Anfossiho, Domenica Cimarosy i Wolfganga Amadea Mozarta. V té době spolupracoval s dvacítkou významných zpěváků, z nichž mnozí účinkovali při původních premiérách oper.
Po smrti svého předchůdce Giuseppa Bustelliho v roce 1781 se ujal italského operního provozu v Praze. Roce 1783 převzal řízení Nosticova divadla a nadále pracoval i v jiných divadelních souborech. V roce 1786 uvedl v Praze Mozartovu operu Figarova svatba, která měla díky skvělému provedení dirigenta Jana Josefa Strobacha a orchestru mimořádný úspěch. Nato si Bondini u skladatele objednal další operu, Dona Giovanniho.
Byl ženatý se svou krajankou, sopranistkou Teresou Saporitiovou a v roce 1780 se manželům narodila dcera Marianna (1780 - 1813), která byla později také operní zpěvačkou. Při pražské premiéře Mozartova Dona Giovanniho v roce 1787 Teresa Saporitiová ztvárnila roli Donny Anny, která byla napsána speciálně pro její hlas a rozsah.
V roce 1787 Pasquale Bondini ze zdravotních důvodů z Prahy odešel a odcestoval do tyrolského Brunecku, kde roku 1789 zemřel.
Odkazy
Reference
- ↑ POKORNÝ, Jiří. Joseph Bustelli a jeho operní pozůstalost. : Miscellanea Musicologica, 1992. S. s. 85-111.
- ↑ NIUBO, Marc. Italská opera v Thunovském divadle a její osvícenské motivy (původním názvem: Post tenebras spero lucem. Duchovní tvář českého a moravského osvícenství.). Praha: , 2008. S. 341–356.
- ↑ a b VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo - Pasquale Bondini. Český rozhlas . 2009-10-31 .
- ↑ JŮZLOVÁ, Jana; KOČÍ, Antonín. Česko. Praha: Euromedia Group, k.s. – Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1525-X. Kapitola Bondini Pasquale, s. 35.
- ↑ Cfr. musicsack.com.. musicsack.com . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-15.
Literatura
JAKUBCOVÁ, Alena a kol. Starší divadlo v českých zemích do 18. století. Praha: , 2007. S. 65–72, 92–95.
