Umberto II.
Téma Umberto II. je v průběhu let široce diskutované. Díky odlišným názorům a různým úhlům pohledu zaujal Umberto II. zájem odborníků i nadšenců. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Umberto II. a nabídneme komplexní analýzu zahrnující jeho historii, dopad a možné důsledky pro budoucnost. Od svého vzniku až po současný vývoj zanechal Umberto II. ve světě významnou stopu, která si zaslouží pečlivou a detailní pozornost.
| Umberto II. | |
|---|---|
| Italský král | |
 Umberto II. | |
| Doba vlády | 9. května 1946 – 12. června 1946 |
| Korunovace | 9. května, 1946 |
| Narození | 15. září 1904 Racconigi,  Italské království |
| Úmrtí | 18. března 1983 Ženeva,  Švýcarská konfederace |
| Pohřben | Klášter Hautecombe, Francie |
| Předchůdce | Viktor Emanuel III. |
| Nástupce | Nastolení republiky |
| Manželka | Marie Josefa Belgická |
| Potomci | Marie Pia, Viktor Emanuel, Marie Gabriela, Marie Beatrice |
| Dynastie | Savojští |
| Otec | Viktor Emanuel III. |
| Matka | Helena Černohorská |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Umberto II. (15. září 1904 Racconigi – 18. března 1983 Ženeva) byl posledním italským králem. Vládl od 9. května do 12. června 1946 a je proto občas nazýván májovým králem. Byl třetím dítětem a prvním synem Viktora Emanuela III. a černohorské princezny Heleny. Pocházel ze savojské dynastie.
Život
Narodil se na zámku Racconigi. Vystudoval vojenskou akademii v Turíně a jako generál se zúčastnil habešského tažení. Účastnil se také italských vojenských operací za druhé světové války a v říjnu 1942 se stal maršálem.
Po Mussoliniho pádu a zahájení italského vyjednávání se Spojenci v roce 1943 převzal královy ústavní pravomoce a v červnu 1944 byl svým otcem formálně jmenován náměstkem-regentem (it. Luogotenente Generale del Regno). Tento proces předávání vlády do synových rukou byl do značné míry pokusem o záchranu monarchie, úzce spjaté s fašismem, a vyvrcholil abdikací Viktora Emanuela III. v květnu 1946, necelý měsíc před konáním celonárodního referenda o zachování či změně italského státního zřízení. Umbertovo panování však nemělo dlouhého trvání, když se 2. června 1946 Italové vyslovili pro republiku a král následně odešel s rodinou do zahraničí. Umberto strávil většinu exilových let v portugalském Cascais, zbytek rodiny pak žil v Ženevě, kde nakonec zemřel i Umberto.
Manželkou Umberta II. byla od roku 1930 Marie Josefa Belgická, dcera belgického krále Alberta I. Manželství, dohodnuté rodiči, bylo nešťastné zejména z důvodu Umbertových opakovaných nevěr a bisexuallity (mezi jeho milence měli údajně patřit mj. Jean Marais a Luchino Visconti) a v exilu došlo k rozluce. Přesto však ze sňatku vzešly čtyři děti, jediným synem byl v roce 1937 se narodivší Viktor Emanuel.
Tituly a vyznamenání
Vývod z předků
Odkazy
Reference
- ↑ PETACCO, Arrigo: Regina: La vita e i segreti di Maria Jose, Milán : Mondadori 1997; ISBN 88-044-2512-1
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Umberto II. na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Viktor Emanuel III. |
.jpg){kind=small}
|
Italský král 9. května 1946 – 12. června 1946 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: Viktor Emanuel III. |
.svg){kind=small}
|
Hlava dynastie Savojských 1946–1983 |
|
Nástupce: Viktor Emanuel |
