V moderním světě je Azulen stále důležitější. Ať už v akademické, pracovní, sociální nebo kulturní oblasti, Azulen se stal ústředním tématem debat a úvah. Jeho význam překonal geografické a kulturní bariéry a významně ovlivnil životy lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Azulen, od jeho počátků až po jeho dnešní vliv. Prostřednictvím podrobné analýzy se pokusíme osvětlit složitosti a rozpory kolem Azulen s cílem dále porozumět jeho roli v současném světě.
Azulen | |
---|---|
Struktura látky | |
Azulen | |
Obecné | |
Systematický název | Azulen/ bicyklodekapenten |
Sumární vzorec | C10H8 |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 275-51-4 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 128,17 g/mol |
Teplota tání | 99–100 °C |
Teplota varu | 242 °C |
Bezpečnost | |
H-věty | H411 |
R-věty | R51/53 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Azulen je organická sloučenina, izomer naftalenu. Jeho jméno pochází ze španělského slova azul, což znamená modrý. Na rozdíl od bezbarvého naftalenu je totiž azulen tmavě modré barvy. Azulenové jádro obsahují některé přírodní terpeny, např. vetivazulen (4,8-dimethyl-2-isopropylazulen) a guajazulen (1,4-dimethyl-7-isopropylazulen). Tyto terpeny se nachází v přírodě jako součást barviv některých hub (například druh Lactarius indigo), v olejích získávaných ze stromu Bulnesia sarmientoi (guajakové dřevo), ale i v dalších rostlinách jako heřmánek pravý (Matricaria recutita) nebo řebříček obecný (Achillea millefolium L.) a také v těle některých mořských bezobratlých. Sloučenina byla objevena již roku 1863 Septimem Piessem a její strukturu objasnil chorvatský chemik Leopold Ružička.
Získává se v podobě silic ze složnokvětých rostlin, nejbohatší zásobou silic je pak guajakové dřevo. Azulen má protizánětlivé a zklidňující účinky a je hojně využíván ve farmacii. Je součástí mnoha mastí, gelů nebo krémů a využívá se i jako složka do výrobků šetrných k dětské pokožce jako zásypy, šampony apod.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Azulene na anglické Wikipedii.