V tomto článku prozkoumáme téma James Van Allen a jeho dopad na současnou společnost. Od svého vzniku až po současnou evoluci hraje James Van Allen zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Během této analýzy prozkoumáme různé aspekty, které tvoří James Van Allen, a také jeho vliv na kulturu, ekonomiku a technologii. Dále se také budeme zabývat etickými a sociálními důsledky spojenými s James Van Allen a také možnými budoucími perspektivami. S multidisciplinárním přístupem se tento článek snaží nabídnout komplexní pohled na James Van Allen a jeho význam v moderním světě.
James Van Allen | |
---|---|
Narození | 7. září 1914 Mount Pleasant |
Úmrtí | 9. srpna 2006 (ve věku 91 let) Iowa City |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Alma mater | Iowa Wesleyan University (do 1935) Iowská univerzita (1935–1939) Mount Pleasant Community High School |
Povolání | fyzik, astronom, jaderný fyzik, vysokoškolský učitel, profesor a vědec o Zemi |
Zaměstnavatelé | Carnegie Institution for Science (1939–1942) Iowská univerzita (1951–1985) Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory |
Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1946) Osobnost roku časopisu Time (1960) Richtmyer Memorial Lecture Award (1960) medaile Elliotta Cressona (1961) John Adam Fleming Medal (1963) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
James Alfred Van Allen (7. září 1914 Mount Pleasant, stát Iowa – 9. srpna 2006 Iowa City, Iowa) byl americký vědec zkoumající vesmír. Jsou podle něj pojmenovány Van Allenovy radiační pásy.
Absolvoval studium fyziky pevných látek a nukleární fyziky na Iowské univerzitě (University of Iowa). Od roku 1940 pracoval v Carnegieho institutu, odtud odešel na Univerzitu Johna Hopkinse na zdejší Laboratoř aplikované fyziky.
Během druhé světové války byl u námořnictva jako dělostřelecký důstojník. Po válce se do Laboratoře aplikované fyziky (APL) vrátil a roku 1946 byl pověřen vedením vědeckého týmu využívajícího ukořistěné německé rakety V-2 k výzkumu atmosféry. Od roku 1951 vedl katedru fyziky na Iowské univerzitě a zde vyvíjel přístroje pro americké družice.
Poté, co prosadil, aby na družicích Explorer 1 a Explorer 3 byly umístěny Geigerovy počítače pro detekci kosmického záření, byly po něm pojmenovány v těchto experimentech objevené Van Allenovy radiační pásy. V roce 1960 se stal společně s dalšími americkými vědci Osobností roku časopisu Time. Později se podílel na vývoji přístrojů meziplanetárních sond.