V současnosti je Jehuda Lejb Majmon tématem, které upoutalo pozornost lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na každodenní život, Jehuda Lejb Majmon vyvolal rostoucí zájem o různá odvětví. V tomto článku do hloubky prozkoumáme nejdůležitější aspekty Jehuda Lejb Majmon, od jeho vzniku až po jeho dnešní vývoj. Budeme analyzovat jeho důsledky, jeho výzvy a možná řešení, která byla navržena pro řešení tohoto problému. Kromě toho prozkoumáme názory odborníků a zkušenosti jednotlivců, kteří byli ovlivněni Jehuda Lejb Majmon. Připravte se ponořit se do kompletní a obohacující analýzy Jehuda Lejb Majmon!
Jehuda Lejb Majmon יהודה לייב מימון | |
---|---|
Jehuda Lejb Majmon na snímku z roku 1950 | |
1. ministr náboženství a válečných obětí | |
Ve funkci: 14. května 1948 – 8. října 1951 | |
Nástupce | Chajim-Moše Šapira |
Stranická příslušnost | |
Členství | Sjednoc. nábož. fronta |
Narození | 11. prosince 1875 Mărculeşti, Ruské impérium |
Úmrtí | 10. července 1962 Izrael |
Místo pohřbení | hřbitov v Sanhedrii |
Kneset | 1. |
Děti | Geulah Bath Yehudah |
Profese | politik, rabín a sionista |
Náboženství | judaismus |
Ocenění | Izraelská cena (1958) honorary citizen of Jerusalem |
Commons | Yehuda Leib Maimon |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jehuda Lejb Majmon (hebrejsky: יהודה לייב מימון, rodným jménem Jehuda Lejb Fischman, Jehuda Lejb Fišman, יהודה לייב פישמן, žil 11. prosince 1875 – 10. července 1962) byl rabín, sionistický aktivista, izraelský politik a poslanec Knesetu za stranu Sjednocená náboženská fronta.
Narodil se ve městě Mărculeşti v tehdejší Ruské říši (pak Rumunsko, dnes Moldavsko). Absolvoval náboženská studia na ješivách v Litvě, získal osvědčení pro výkon profese rabína. V roce 1913 přesídlil do dnešního Izraele.
Byl jedním ze zakladatelů hnutí Mizrachi a účastnil se jeho zakládajícího sjezdu ve Vilniusu v roce 1902, jakož i prvního světového sjezdu konaného v roce 1904 v Petrohradu. Kvůli svým sionistickým aktivitám byl několikrát zatčen ruskými úřady. Od roku 1909 se účastnil všech sionistických kongresů. Po přesídlení do dnešního Izraele se zasloužil o vznik školského systému napojeného na náboženský sionismus. Během první světové války byl z dnešního Izraele vyhoštěn a působil pak až do svého návratu v roce 1919 v USA. Společně s Abrahamem Isaacem Kookem se zasloužil o vznik Vrchního rabinátu Izraele. Od roku 1935 působil ve správní radě Židovské agentury. Roku 1946 byl zatčen mandátními úřady a uvězněn ve vězení v Latrunu. Patřil do pětičlenného výboru, který se podílel na finální verzi deklarace nezávislosti Státu Izrael a patřil mezi její signatáře. V roce 1958 mu byla udělela Izraelská cena.
V izraelském parlamentu zasedl po volbách v roce 1949, kdy kandidoval za Sjednocenou náboženskou frontu. Zastával i vládní post. V letech 1948–1951 byl ministrem náboženství a válečných obětí.