V tomto článku do hloubky prozkoumáme téma Kuneš Sonntag, které je dnes velmi důležité. Kuneš Sonntag je koncept, který vyvolal velký zájem a debatu v různých oblastech, generuje protichůdné názory a odlišné pohledy. V tomto smyslu je klíčové podrobně analyzovat všechny aspekty související s Kuneš Sonntag, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a dopad. V celém tomto článku se budeme zabývat různými přístupy, výzkumy a úhly pohledu, které čtenáři umožní získat komplexní pohled na Kuneš Sonntag. Dále budeme zkoumat jeho vývoj v čase a také jeho vliv v různých kontextech a situacích. Prezentací dat, analýz a úvah se snažíme nabídnout úplný a aktualizovaný pohled na Kuneš Sonntag, abychom přispěli k diskusi a zvýšili znalosti o tomto velmi relevantním tématu.
Kuneš Sonntag (též Kuneš Sonntág či Kunrát Sonntag; 19. února 1878 Lazce – 29. března 1931 Praha) byl československý agrární politik, národohospodář a účastník protirakouského odboje.
Narodil se v Lazcích na Šumpersku na bývalé dědičné rychtě č.p. 4 do smíšené česko-německé rodiny. Vystudoval německé gymnázium v Uničově a Moravské Třebové, v letech 1893–1895 studoval vyšší mlynářskou školu v Dippoldiswalde (Sasko, Německo). Studoval na zemědělském institutu při univerzitě v Halle nad Sálou (Sasko-Anhaltsko, Německo)
Původně byl členem České radikálně pokrokové strany, od roku 1904 působil v Moravské straně agrární. Za agrárníky byl v zemských volbách roku 1913 zvolen na Moravský zemský sněm za českou všeobecnou kurii, obvod Olomouc, Lipník, Šternberk atd. Poslancem zemského sněmu byl do roku 1918.
Za první světové války působil v odboji, a to zejména díky svým kontaktům na slovenské politiky, kteří se orientovali na budoucí česko-slovenskou spolupráci. Udržoval těsné styky s Antonínem Švehlou, působil tedy jako prostředník.
Byl propagátorem agrárního družstevnictví, a to jak v zemědělské výrobě, tak při zpracování produktů (mlýny, pekárny). V letech 1916–1917 byl ředitelem Obilního ústavu na Moravě, od roku 1918 stál v čele Zemské hospodářské rady pro Moravu. Při vzniku Československé republiky zastával funkci místopředsedy Moravského národního výboru.
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Na mandát ale rezignoval roku 1922. Jeho post pak jako náhradník zaujal Jakub Haupt. Podle údajů k roku 1920 byl profesí ministrem financí v Praze.
Zastával i četné vládní posty. V letech 1919–1920 působil v obou vládách rudozelené koalice (první vláda Vlastimila Tusara a druhá vláda Vlastimila Tusara), nejprve jako ministr financí, poté jako správce ministerstva výživy lidu, ministr průmyslu, obchodu a živností a správce ministerstva zemědělství.
V období 9. října 1919 – 25. května 1920 působil jako předseda bankovního výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí (předchůdce dnešní České národní banky).
Zastával jedno z vedoucích postavení v agrární straně, od roku 1922 až do své smrti v roce 1931 byl jejím místopředsedou. Podporoval koncepci Švehlovy státotvorné politiky.
Od roku 1922 byl prezidentem Anglo-československé banky. Měl významný podíl na založení Československé akademie zemědělské v roce 1924, na které též působil jako viceprezident. Působil také ve Střelicích, kde měl svůj statek a zasloužil se zde též o osvětovou činnost. Je pochován v Renotech, pozdější městské části Uničova.
Byl uznávaným publicistou, roku 1909 založil vlastní list Moravský venkov. Působil též jako redaktor. Je autorem prací v oboru agronomie, potravinářského průmyslu, školství a ekonomiky.