Marián Čalfa

Kdo je Marián Čalfa a proč je to téma, které dnes zajímá tolik lidí? Marián Čalfa upoutal pozornost širokého spektra společnosti a vyvolal debaty, názory a úvahy v různých oblastech. Od svého vlivu na populární kulturu až po vliv na historii se Marián Čalfa stal fenoménem, ​​který nenechává nikoho lhostejným. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Marián Čalfa, analyzujeme jeho relevanci v současném kontextu a jeho potenciální dopad v budoucnu. Prostřednictvím rozhovorů, výzkumu a hloubkové analýzy se ponoříme do vesmíru Marián Čalfa, abychom objevili jeho skutečný význam a jeho důležitost v moderní společnosti.

JUDr. Marián Čalfa
Předseda vlády ČSSR / ČSFR
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 2. července 1992
PrezidentGustáv Husák
Václav Havel
PředchůdceLadislav Adamec
NástupceJan Stráský
Pověřený předseda vlády ČSSR
Ve funkci:
7. prosince 1989 – 10. prosince 1989
PrezidentGustáv Husák
PředchůdceLadislav Adamec
NástupceMarián Čalfa
1. místopředseda vlády L. Adamce
Ve funkci:
3. prosince 1989 – 10. prosince 1989
Ministr bez portfeje ČSSR
Ve funkci:
21. dubna 1988 – 3. prosince 1989
Předseda vládyLubomír Štrougal
Ladislav Adamec
Ministr vnitra ČSSR
spolu s J. Čarnogurským a V. Komárkem
pověřeni společným řízením
Ve funkci:
10. prosince 1989 – 30. prosince 1989
Předseda vládyMarián Čalfa
PředchůdceFrantišek Pinc
NástupceRichard Sacher
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1964–1990)
VPN (1990–1991)
ODÚ-VPN (1991–?)
Narození7. května 1946 (77 let)
Trebišov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJiřina Čalfová
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik a advokát
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marián Čalfa (* 7. května 1946 Trebišov) je slovenský právník a bývalý politik působící v Praze, za normalizace člen a funkcionář KSČ. Po sametové revoluci československý premiér.

Mládí a kariéra v KSČ

Od počátku vysokoškolských studií v roce 1964 žije v Praze. V roce 1970 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Pracoval potom po dva roky na praxi v ČTK a od roku 1972 v legislativním odboru Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Od svých osmnácti let byl členem KSČ.

V roce 1987 se stal zástupcem vedoucího Úřadu předsednictva vlády a v dubnu 1988 byl Lubomírem Štrougalem jmenován ministrem pro legislativu a předsedou Legislativní rady vlády ČSSR v šesté vládě Lubomíra Štrougala. V této funkci zůstal i poté, co Štrougala nahradil na místě předsedy vlády Ladislav Adamec (vláda Ladislava Adamce). Mimo jiné dostal za úkol vypracování přísnějšího tiskového zákona (v lednu 1989). Před rokem 1989 také předsedal pracovní komisi při ÚV KSČ, která měla za úkol připravit novou ústavu Československa. V rámci ústavních návrhů se zvažovalo vypuštění vedoucí úlohy KSČ ve společnosti a garantování svobody opuštění území republiky. Ústava ale nebyla dokončena a po událostech v listopadu 1989 již nebylo na tento návrh navázáno.

Podzim 1989

Jeho politická kariéra pokračovala i po sametové revoluci. Po listopadových událostech roku 1989 se nejprve 3. prosince 1989 stal 1. místopředsedou rekonstruované Adamcovy vlády a členem týmu, který za KSČ jednal se zástupci Občanského fóra a VPN. Funkci 1. místopředsedy zastával do 10. prosince, přičemž od 7. prosince byl i pověřeným předsedou vlády místo Ladislava Adamce. Po odstoupení Adamce z jednání se stal hlavním vyjednavačem s nastupující mocí a následně 10. prosince 1989 premiérem v takzvané „vládě národního porozumění“, která dovedla zemi k prvním demokratickým volbám v roce 1990. V této vládě dočasně, do 30. prosince 1989, zaujal i post pověřeného ministra vnitra ČSSR, který zastával společně s Jánem Čarnogurským a Valtrem Komárkem.

Sehrál významnou roli při prosazení Václava Havla na post prezidenta. V té době se ozývaly hlasy pro přímou volbu, v níž měl větší šance Alexander Dubček než málo známý Havel. Čalfa ale zajistil Havlovo jednomyslné zvolení v nepřímé volbě (parlamentem složeným ještě z předlistopadových poslanců) a coby člověk obeznámený s fungováním vládních orgánů poskytoval Havlovi profesionální politické rady.

Politická kariéra po sametové revoluci

V nejvyšších politických funkcích se udržel i další dva roky po sametové revoluci. V lednu 1990 vystoupil z KSČ a po volbách v červnu 1990 byl opětovně jmenován předsedou vlády (takzvaná vláda národní oběti) a tuto funkci zastával až do voleb roku 1992, nyní již jako člen hnutí Verejnosť proti násiliu, které do svých řad přijalo i populární osobnosti s komunistickou předlistopadovou minulostí.

Zároveň zasedal i v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1990 byl zvolen do slovenské části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Východoslovenský kraj) za VPN. Po rozkladu VPN v roce 1991 přešel do jedné z nástupnických stran ODÚ-VPN (byl místopředsedou ODÚ-VPN). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V roce 1992 kandidoval do parlamentu za ODÚ, tentokrát neúspěšně.

Po odchodu z politiky

Po volební porážce odešel Marián Čalfa z politiky (do které se v roce 1995 neúspěšně pokusil vrátit) a po rozdělení Československa zůstal v Praze, kde do roku 2011 působil jako advokát. V roce 2006 ho Deník zahrnoval mezi nejbohatší a nejvlivnější pražské advokáty. I po odchodu z politiky měl blízko k Václavu Havlovi, v roce 1994 ho Havel jmenoval svým poradcem, jako právník dojednával prodej paláce Lucerna Chemapolu.

Byl také akcionářem, členem představenstva (1994–1999) a dozorčí rady (1999–2005) pražské IC banky (dnes Equa bank). V letech 1993–1995 byl také členem dozorčí rady CS First Boston investiční společnosti (dnes WOOD & Company investiční společnost) a v letech 1998–1999 členem dozorčí rady chemičky Synthesia. Působil i v dalších obchodních společnostech. Od roku 2008 je jediným jednatelem a společníkem v PROGNEM, s.r.o., (likvidace vyhlášena 5. 8. 2014), od roku 2004 společníkem v Starlit, s.r.o., a od roku 2012 členem představenstva Pražské energetiky.

Odkazy

Reference

  1. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 267. 
  2. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 61. Dále jen: Kdo byl kdo. 
  3. ↑ Zeman do vlády nepatří . respekt.ihned.cz . Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Kdo byl kdo. 61
  5. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 561. 
  6. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čalfa Marián, s. 44. 
  7. ↑ a b Cuhráň, Milan: O věrném přátelství Václava a Mariána, Prostor č. 37/1998 . cibulka.net . Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-26. 
  8. ↑ Musíte zvolit Havla! tlačil na komunisty Čalfa . zpravy.idnes.cz . Dostupné online. 
  9. ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 570. 
  10. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1385, 1395, 1424. 
  11. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  12. ↑ Věstník České advokátní komory 3/2011
  13. ↑ a b K nejvlivnějším v Praze patří advokáti. Deník. 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.  Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
  14. ↑ Plesl, Jaroslav: Když se hlídací psi (k někomu) lísají . britskelisty.cz . Dostupné online. 
  15. ↑ měšec.cz: Banco Popolare se mění na Equa bank. Co tomu předcházelo?
  16. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - Equa bank a.s., B 1830 vedená u Městského soudu v Praze
  17. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - WOOD & Company investiční společnost, a.s., B 2206 vedená u Městského soudu v Praze
  18. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - PROGNEM, s.r.o., v likvidaci, C 137072 vedená u Městského soudu v Praze
  19. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - Starlit, s.r.o., C 28556 vedená u Městského soudu v Praze
  20. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku - Pražská energetika, a.s., B 2405 vedená u Městského soudu v Praze
  21. ↑ iHNed.cz: Polistopadový premiér Marián Čalfa míří do představenstva Pražské energetiky

Literatura

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 84. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 115. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 180. 

Související články

Externí odkazy

Premiéři Československa
První republika (1918–1938)
Karel Kramář (1918–1919) • Vlastimil Tusar (1919–1920) • Jan Černý (1920–1921) • Edvard Beneš (1921–1922) • Antonín Švehla (1922–1926) • Jan Černý (1926) • Antonín Švehla (1926–1929) • František Udržal (1929–1932) • Jan Malypetr (1932–1935) • Milan Hodža (1935–1938) • Jan Syrový (1938)
Druhá republika (1938–1939)
Jan Syrový (1938) • Rudolf Beran (1938–1939)
Třetí republika (1945–1948)
Zdeněk Fierlinger (1945–1946) • Klement Gottwald (1946–1948)
Komunistický režim (1948–1989)
Klement Gottwald (1948) • Antonín Zápotocký (1948–1953) • Viliam Široký (1953–1963) • Jozef Lenárt (1963–1968) • Oldřich Černík (1968–1970) • Lubomír Štrougal (1970–1988) • Ladislav Adamec (1988–1989) • Marián Čalfa (1989)
ČSFR (1990–1992)
Marián Čalfa (1989–1992) • Jan Stráský (1992)
Vláda Ladislava Adamce
Ministerský předseda
Ladislav Adamec (jmenován 12. října 1988, KSČ) • Marián Čalfa (pověřen řízením vlády 7. prosince 1989,² KSČ)
Členové v den jmenování vlády
12. října 1988
Pavol Hrivnák (první místopředseda vlády,¹ Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,² KSČ) • František Pitra (místopředseda vlády, KSČ) • Ivan Knotek (místopředseda vlády,¹ KSČ) • Matej Lúčan (místopředseda vlády,¹ KSČ)  Karel Juliš (místopředseda vlády,² KSČ) • Jaromír Obzina (místopředseda vlády,² KSČ) • Bohumil Urban (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Jaromír Johanes (Ministr zahraničí, KSČ) • František Kincl (ministr vnitra, KSČ)² • Milán Václavík (ministr národní obrany,² KSČ) • Jan Stejskal (ministr financí, KSČ) • František Podlena (ministr dopravy a spojů, KSČ) • Miloslav Boďa (ministr práce a sociálních věcí,² KSČ) • Karel Juliš (ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,¹ KSČ) • Antonín Krumnikl (ministr paliv a energetiky, KSČ) • Jan Štěrba (ministr zahraničního obchodu,² KSČ) • Jaromír Algayer (ministr zemědělství a výživy, KSČ) • Jaromír Žák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,¹ KSČ) • František Ondřich (Předseda Výboru lidové kontroly ČSSR,² KSČ) • Marián Čalfa (ministr bez portfeje,² KSČ)
Členové jmenovaní později
19. června 1989¹
Zdeněk Horčík (místopředseda vlády,² KSČ) • Pavol Hrivnák (místopředseda vlády, KSČ) • Ladislav Vodrážka (místopředseda vlády, ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky, KSČ) • Jaromír Žák (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr bez portfeje, Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,² KSČ)
3. prosince 1989²
Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • František Pinc (ministr vnitra, KSČ) • Miroslav Vacek (ministr národní obrany, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr práce a sociálních věcí, KSČ) • Andrej Barčák mladší (ministr zahraničního obchodu, KSČ) • Ladislav Dvořák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu, ČSS) • Květoslava Kořínková (Předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR, nestraník) • Karel Juliš (Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, KSČ) • František Reichel (ministr bez portfeje, ČSL) • Viliam Roth (ministr bez portfeje, nestraník)
¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády.
² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa.
První vláda Mariána Čalfy
Předseda vlády
Marián Čalfa (jmenován 10. prosince 1989, KSČ/VPN)
Členové v den jmenování vlády
10. prosince 1989
František Pitra (místopředseda vlády do 13. 2. 1990, KSČ) • Miroslav Vacek (obrana, KSČ) • František Podlena (doprava a spoje, KSČ) • Ladislav Vodrážka (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika do 13. 2. 1990, KSČ)  František Pinc (paliva a energetika do 13. 2. 1990, KSČ) • Andrej Barčák ml. (zahraniční obchod, KSČ) • Valtr Komárek (místopředseda vlády, KSČ/OF) • Vladimír Dlouhý (místopředseda vlády, předseda Statní plánovací komise, KSČ/OF) • Jiří Dienstbier st. (zahraniční věci, OF) • Václav Klaus (finance, OF) • Petr Miller (prace a soc. věci, OF) • Květoslava Kořínková (Výbor lidové kontroly, OF) • Oldřich Burský (místopředseda vlády, zemědělství a výživa, ČSS) • Ladislav Dvořák (Federální měnový úřad,ČSS) • František Reichel (Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj do 6. 3. 1990, ČSL) • Ján Čarnogurský (místopředseda vlády, KDH) • Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • Róbert Martinko (bez portfeje, nestraník) • Marián Čalfa, Ján Čarnogurský, Valtr Komárek (vnitro, pověřeni společným řízením do 30. 12. 1989)
Členové jmenovaní později
13. prosince 1989
Milan Čič (místopředseda vlády, KSČ/VPN)
30. prosince 1989
Richard Sacher (vnitro, ČSL)
13. února 1990
Petr Pithart (místopředseda vlády, OF) • Slavomír Stračár (hutnictví, strojírenství a elektrotechnika, KSČ/VPN) • Jaroslav Sůva (paliva a energetika, KSČ) • Vladimír Príkazský (bez portfeje, OF)
6. dubna 1990
Václav Valeš (místopředseda vlády, nestraník) • Armin Delong (místopředseda vlády a Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, nestraník)
12. května 1990
Rudolf Kutnar (spolupověřený zemědělství a výživa, ČSS)
12. května 1990
Karel Havlík (bez portfeje, ČSL)
Druhá vláda Mariána Čalfy
Předseda vlády
Marián Čalfa (jmenován 27. června 1990, VPN)
Členové v den jmenování vlády
27. června 1990
Ján Langoš (vnitro, VPN) • Slavomír Stračár† (zahraniční obchod, zemřel 21. 8. 1990, VPN) • Pavel Hoffmann (místopředseda vlády, pověřený ministr pro strategické plánování, VPN) • Jiří Dienstbier (místopředseda vlády a zahraniční věci, OF/OH) • Pavel Rychetský (místopředseda vlády, OF/OH) • Petr Miller (práce a sociálních věcí, OF/OH) • Květoslava Kořínková (pověřená kontrolou, OF/OH) • Jozef Mikloško (místopředseda vlády, KDH) • Václav Klaus (finance a od 3. 11. 1991 místopředseda vlády, OF/ODS) • Vladimír Dlouhý (pověřený hospodářství, OF/ODA) • Miroslav Vacek (obrana do 18. 10. 1990, KSČ) • Václav Valeš (místopředseda vlády, nestraník) • Jiří Nezval (doprava, nestraník) • Theodor Petrík (spoje do 19. 4. 1991, nestraník)
Členové jmenovaní později
19. července 1990
Josef Vavroušek (Federální výbor pro životní prostředí, OF/OH)
18. října 1990
18. ledna 1991
Imrich Flassik (pověřený řízením Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž, KDH)
25. ledna 1991
Jozef Bakšay (zahraniční obchod, VPN)
12. května 1990
† Slavomír Stračár zemřel během služební cesty v Brazílii.
Ministři vnitra Československa
Ministři vnitra první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
Ministři vnitra exilových vlád Československa (1940–1945)
V letech (1945–1992)
Ministři bez portfeje Československa
První republika (1918–1938)
Druhá republika (1938–1939)
Poválečné Československo (1946)
Komunistický režim (1953–1989)
Česká a Slovenská Federativní Republika (1990)
Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot