Neznělá labiodentální frikativa

Dnes je Neznělá labiodentální frikativa téma, které získává na významu v různých oblastech společnosti. Jeho dopad se rozšířil na více sektorů, což vyvolalo diskusi a polemiku o jeho důsledcích a důsledcích. Od ekonomické po sociální sféru, Neznělá labiodentální frikativa upoutal pozornost odborníků i občanů, kteří se snaží lépe porozumět jejímu vlivu a najít způsoby, jak řešit její výzvy. V tomto článku komplexně prozkoumáme význam, rozsah a důsledky Neznělá labiodentální frikativa a také možné strategie k řešení jeho problémů.

Obrázek znaku IPA
Číslo IPA128
Znak IPAf
Znak SAMPAf
zvuk Zvuková ukázka

Neznělá labiodentální frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem f, číselné označení IPA je 128, ekvivalentním symbolem v SAMPA je f.

Charakteristika

  • Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
  • Místo artikulace: retozubná souhláska (labiodentála). Úžina se vytváří mezi horními zuby, při artikulaci se dolní ret dotýká horních zubů.
  • Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Znělým protějškem je v.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem F, f.

Jako samostatný foném se /f/ v domácích slovech využívá zcela výjimečně, hlavně v citoslovcích (uf, haf), příp. ve slovech jako foukat, doufat, zoufat. Vyslovované je v češtině obvykle neznělou realizací (alofonem) psaného /v/, např. lev , vsadit .

V jiných jazycích