V tomto článku prozkoumáme a analyzujeme Patrick Maynard Stuart Blackett do hloubky. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do jeho historie, vývoje a významu v různých kontextech. Budeme se věnovat jeho nejdůležitějším aspektům a diskutovat o jeho vlivu v různých oblastech, nabídneme komplexní a kompletní vizi k pochopení jeho skutečného významu. Patrick Maynard Stuart Blackett je vzrušující téma velkého zájmu, takže se zasvětíme odhalování jeho záhad a poskytování nových perspektiv, které obohacují naše znalosti o tomto fascinujícím tématu. Připravte se na vzrušující cestu přes Patrick Maynard Stuart Blackett!
Patrick Maynard Stuart Blackett | |
---|---|
Narození | 18. listopadu 1897 Londýn |
Úmrtí | 13. července 1974 (ve věku 76 let) Londýn |
Alma mater | Magdalenina kolej King's College Univerzita v Cambridgi |
Pracoviště | Manchesterská univerzita Birkbeck, University of London Imperial College London Viktoriina univerzita v Manchesteru |
Obor | fyzika |
Ocenění | Bakerian Lecture (1939) Královská medaile (1940) Guthrieho přednáška (1940) Dalton Medal (1948) Nobelova cena za fyziku (1948) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Costanza Bayon (od 1924) |
Děti | Giovanna Blackett Nicolas Blackett |
Rodiče | Arthur Stuart Blackett a Caroline Frances Maynard |
Příbuzní | Marion Milner (sourozenec) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Patrick Maynard Stuart Blackett (18. listopadu 1897 – 13. července 1974) byl britský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1948), kterou obdržel za výzkum kosmického záření. Zabýval se jadernou fyzikou, kosmickým zářením a původem magnetických polí Země a hvězd.
Coby absolvent univerzity v Cambridge nastoupil v roce 1921 jako výzkumný pracovník v Cavendishově laboratoři, kde strávil následujících 10 let. Zautomatizoval Wilsonovu mlžnou komoru pro studium kosmického záření. Interpretace dat získaných tímto unikátním zařízením mu pomohla získat Nobelovu cenu. Ještě předtím se však stal profesorem na univerzitě v Londýně (1933) resp. profesorem na univerzitě v Manchesteru (1937). Po získání Nobelovy ceny se stal profesorem na Imperial College of Science and Technology v Londýně (1953) a o dvanáct let později prezidentem Královské společnosti.