V současnosti je Carl Ferdinand Cori tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí po celém světě. S rozvojem technologií a globalizací se Carl Ferdinand Cori stal relevantním tématem, které přímo ovlivňuje každodenní životy lidí. Od svého dopadu na globální ekonomiku až po svůj vliv na společnost se Carl Ferdinand Cori stal bodem zájmu pro akademiky, odborníky i širokou veřejnost. V tomto článku podrobně prozkoumáme všechny aspekty Carl Ferdinand Cori a jak se v průběhu let vyvíjel.
Carl Ferdinand Cori | |
---|---|
Narození | 5. prosince 1896 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 20. října 1984 (ve věku 87 let) Cambridge Spojené státy americké |
Místo pohřbení | Hřbitov Mount Auburn |
Bydliště | Spojené státy americké |
Alma mater | Německá univerzita v Praze Lipská univerzita Univerzita Karlova Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze |
Povolání | biochemik, lékař, chemik a výzkumník |
Zaměstnavatelé | Washingtonova univerzita Washingtonská univerzita Harvardova univerzita |
Ocenění |
|
Nábož. vyznání | katolicismus |
Choť | Gerty Coriová (1920–1957) |
Rodiče | Carl Isidor Cori |
Příbuzní |
|
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Carl Ferdinand Cori (5. prosince 1896 Praha – 20. října 1984 Cambridge, Massachusetts, Spojené státy) byl americko-český biochemik, vědec a pedagog německé národnosti. V roce 1928 získal státní občanství USA. V roce 1947 obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Spolu s ním cenu obdrželi také jeho manželka Gerty Coriová a fyziolog Bernardo Houssay.
Carl Ferdinand Cori se narodil v Praze na Novém Městě v Salmovské ulici čp. 1693/II, č.o. 6 jako nejstarší ze tří dětí v rodině právníka, zoologa a universitního pedagoga JUDr. Carla Isidora Coriho, který byl profesorem zoologie na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, a akademičky Marie Luisy Coriové (*1875), [p 1] roz. Lippichové. Od roku 1898 do 1914 žil s rodiči v Terstu (zde se otec stal ředitelem zoologické a výzkumné stanice), absolvoval tamní gymnázium a v roce 1914 byl přijat ke studiu na Lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Během studia byl v roce 1917 povolán do rakouské armády a sloužil na italské frontě I. sv.války v lyžařských oddílech a ve zdravotnickém sboru (v Terstu zařídil laboratoř). Po skončení války v roce 1918 pokračoval v Praze ve studiu.
Na fakultě se seznámil se studentkou Gertou Theresou Radnitzovou a jejich společné zájmy již zde vedly k výzkumné práci i publikování. Studium oba ukončili promocí v oboru medicíny s titulem MUDr. (doctor medicinae universae) a ještě v témže roce 1920 odjeli do Vídně, jednak kvůli problémům, které v Praze vznikaly z židovského původu Gerty Radnitzové a nežidovského původu Carla Coriho, také i proto, že tehdejší pražská společnost ještě neuměla přijímat a uznávat ženu jako vědkyni. Ve Vídni, také proti vůli svých rodičů, v srpnu 1920 uzavřeli sňatek a plánovali zůstat v metropoli Rakouska a pracovat tam natrvalo.
Carl Cori začal ve Vídni jako asistent 1. lékařské kliniky a ústavu farmakologie vídeňské univerzity (1920–1921), potom byl asistentem v ústavu farmakologie univerzity ve Štýrském Hradci (Graz) (1921). Byl zde také vyzván ke spolupráci s vědcem Otto Leowim (1873–1961); studovali vliv nervu vagus na srdeční činnost; za tuto práci obdržel O.Loewi Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství 1936. Manželka Gerta pracovala jako lékařka ve vídeňské dětské nemocnici (1920–1922).
Carlu Corimu bylo nabídnuto místo ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných onemocnění v Buffalu v USA. Vzhledem k velmi špatným existenčním a pracovním podmínkám v Rakousku se manželé Coriovi rozhodli odejít do USA.
Carl Cori odjel (1922) do Ameriky a ve Státním ústavu (the State Institute for the Study of Malignant Diseases) v Buffalu (stát New York) nastoupil na místo biochemika (1922–1931). Za půl roku přijela a nastoupila i Gerta Coriová. Mají nesmírnou zásluhu ve výzkumech v biochemii a v medicíně – během společné práce se mj. zaměřili na metabolismus sacharidů v živočišném organismu, fyziologické přeměny sacharidů, v roce 1929 objevili průběh katalytické konverze glykogenu, který byl pojmenován po nich (Coriho cyklus). Věnovali se regulační úloze hormonů insulinu a adrenalinu. Prokázali glykolysu v nádorových buňkách. V odborném lékařském názvosloví se všeobecně používají pojmy CORI ester – glukoso-1-fosfát; pojmem CORI disease se označují jednotlivé poruchy v metabolismu glykogenu. V roce 1931 Carl přijal zaměstnání na Lékařské fakultě Washingotonovy univerzity v Saint Louis (stát Missouri) a stal se profesorem farmakologie; v roce 1942 profesorem biochemie. Na Washingotonově univerzitě působil do roku 1966, kdy odešel (z funkce vedoucího oddělení biochemie) do důchodu a přestěhoval se do Cambridge ve státě Massachusetts. Zde v laboratořích Massachusetts General Hospital ještě prováděl výzkumy v oblasti genetiky. V letech 1966–1984 byl aktivní jako hostující profesor biochemie místní Harvardovy univerzity a vedoucí biochemické laboratoře Massachusettské všeobecné nemocnice